už jen od toho zkoušení, takže mi bylo jasné, že jí budu pořád jen prát... Pak zase fialová, ale ta měla zase krátké rukávy... pak zase tahle a tamta. No když jsem se konečně napevno rozhodla a šli jsme platit, řekla paní, že 950d ne, že 1600, no začala zkoušet nějaký nesmysly, ale na nás si nepřijde. Musím ovšem uznat chytrou strategii, nechat si zákazníka vybrat bundu, se kterou bude opravdu spokojen a věřím, že jí pak leckdo už ty prachy dá, když už je rozhodlý, že tuhle bundu teda chce. My ovšem ne. Ne a ne a ne. Nám nejde úplně o prachy, nám jde o to, že nebudeme platit navíc za něco, co stojí normálně méně.
Tak jsme se s ní chvíli handrkovali, nechtěla jít níž než na 1000, což bylo i tak super, my ale trvali na dohodnuté ceně a nekompromisně obchod opustili. Pak jsme se plácali do čela, že jsme šašci, neb za tuhle cenu už jsme je nikde nesehnali :-)
Zpět k trhu, takže ten turistický jsme opustili a jeli najít místňácký, směr jsme tušili, zbytek nám napověděli kolemjdoucí. Jinak napovídal hlavně strejda Google, TripAdvisor, apod. Všechny památky, zajímavosti, pláže, fotky... v tomhle je to teď super, že se dá na netu všechno zjistit.
Místní trh vypadal opravdu místně, ale až moc. Plechové boudy, lidi, posedávající po zemi, zboží jako z blešáku a sekáče dohromady... ošklivější trh jsme tady zatím neviděli. A banány tady měli za 30d :-)
Takže sem ne, nedoporučuju.
Co budeme dělat dál? Jedeme se podívat na moře!
Kousek za městem začíná něco jako letovisko, kde je mezi polorozpadlýma boudama sem tam postavenej nějakej hezčí hotel. Je tu obrovský potenciál pro výstavbu hotelů, velká silnice už tady je, takže tady se to určitě zanedlouho rozjede. Našli jsme cestičku k moři přes pozemek plný bordelu a pasoucích se krav a šli se mrknout na pláž. Ale není to nic moc, opravdu hodně bordelu, žádná civilizace, nic... Tak jsme zkusili popojet dál, kde je takové menší letovisko, kde jsou obchůdky a restaurace, na pláži lehátka (An Bang beach)...
Parkování se všude platí anebo můžete zaparkovat u obchůdku a koupit si u nich vodu :-) My to nechali zase někde bokem a šli se podívat na pláž. Tahle už je mnohem hezčí, je tu nějaký servis, ty restaurace, uklizeno a tak. Akorát že je zataženo a jsou velké vlny, takže nevynikne, jak je to tady asi jinak pěkné.
Plácli jsme se do písku a odpočívali. Občas mezi mraky prosvitlo sluníčko, tak jsme nasávali teplo. Kačenka si hrála asi půl hodiny v písku a byla úplně spokojená. Mezitím sluníčko vylezlo úplně, tak jsme se hned sbalili, že zajedeme na hotel pro prostěradlo a hlavně opalovák, abychom se nespálili. Známe to, jsme na to specialisti.
Takže jsme tak učinili, na hotelu sbalili potřebné a cestou zpět jsme se naobědvali v jedné z hospůdek, já měla curry, které je tu božské, Vlasta nudle a kačka klasicky „REJŽI, ALE SUKOU!“ Ta je tady v ráji, po suchý rejži se může umlátit, tak tady jí má, kolik chce :-)
Pak jsme se vrátili zpět na An Bang Beach, ale zvedl se děsnej vítr a zase se zatáhlo, takže jsme tam pobyli možná další půlhodinu a zabalili to. Cestou jsme potkali pekárnu, tak jsme si tam sedli na kávičku a něco dobrého k ní. Kávička bez cukru byla opět jako glukózový roztok s příchutí kávy a do buchet se nedá kouknout, takže málokdy je náplň uvnitř dobrá.. Vietnamci neumí anglicky, takže se ani po zeptání nedovíte, co je uvnitř a musíte prostě zkoušet.
Pak jsme jeli zpět do města, kde jsme se jali shánět bundu. Mají je tady v každém obchodě, takže to nebude problém. Posadila jsem Vlastu s Kačenkou na zahrádku u řeky a šla si krámky obejít sama. V každém obchodě jsme se dověděla, že ceny za bundu startují na milionu, někde chtěli za ní i 1mil 300 tis. :-) Vtipálci. Takže jsem jí nepořídila, koupila jsem jen pohledy, dali jsme si pivko a jeli jsme na pokoj.
Večer jsme zjistili, že jsme za tu půlhodinu na sluníčku spálený všude, kde jsme byli obnažený. Teda Vlasta s Kačkou jsou v pohodě, ale já mám hrozně spálený obličej, druhý den je mi zle, hořím, do toho se mi vyklubala rýma, kdy tisíckrát za hodinu kýchám... no děs. Taky mi z toho spálení za pár dní vyskákaly opary, klasika.
Šli jsme brzo spát, protože ráno máme nařízený budík na 6:40, neb se musíme přesunout zase do Da Nangu, odkud jedeme vlakem do Nha Trangu.
14.2.
Ráno se nám vůbec nechtělo vstávat, Kačka vůbec, ta v polospánku posílala taťku, ať si jde ještě vyčistit zuby, že bude ještě spinkat. Srovnala se tady s časem úplně na jedničku, absolutně bez problému. Žádné vstávání v noci, že by byla už vyspalá, žádné padání na ústa večer, neb u náš už je hluboká noc... úplně paráda. Pravdou teda je, že s náma spí v posteli, protože máme vždy pokoje s letištěm a to miluje a protože jí to doma nedovolujeme, tak si to tady užívá a spinká opravdu jako miminko. A přes den pokaždé usne na motorce jen se na ní posadíme, takže se dá vlastně říct, že chodí po obědě i spát a odpočine si.
Jdeme na snídani, potřebujeme do 7:30 vystřelit, abychom stihli dojet do Da Nangu. V noci pršelo, je mokro. Posnídáme, odbookujeme se, zaplatíme noci, co jsme měli navíc (12dolarů na noc se snídaní, neskutečný) a valíme. Cestou se střídavě rozpršuje a přestává, takže nasazuju pláštěnku a sundavám jak blázen, pak se na to vyprdnu a jedeme v pláštěnce celou dobu. Kačka už je zase tuhá, přestože před hodinou vstávala, prostě motorka je spolehlivé uspávadlo a nevzbudí jí nic, to, že to nadskakuje, že kolem nás všichni troubí, nic.
Plán je následující: dojedeme všichni na vlakové nádraží, kde nás Vlasta vysadí i s batohama a sám pak pojede vrátit motorku. Pak poprosí toho pána, co mu jí bude vracet, jestli by ho za námi nehodil nebo prostě vezme taxi. Nádraží má být kousek za půjčovnou, takže dobrý. Mno. Toť teorie.
Dojeli jsme do Da Nangu, přejeli ten jejich parádní most, který vypadá jako čínský drak a je fakt bomba. Projeli jsme kolem půjčovny a pokračovali na nádraží. To se zřejmě nějak přestěhovalo nebo co, je daleko, bloudíme zdejšíma jednosměrkama a nemůžeme ho najít. Na jedné červené na semaforu se ptáme lidí na vedlejší motorce, kde je nádraží, chvilku se to snaží vysvětlit, ale nakonec říkají – pojeďte za námi. A dovedou nás úplně před vlakáč. Pak zamávají a jedou dál. Fakt krásný, jak jsou ochotní. Nádraží bylo dost daleko a doprava hustá jako ve velkoměstě, času do odjezdu vlaku už moc není, pochybuju, že se Vlasta stihne za námi vrátit, jestli pojede taxíkem.
Vyhazuje nás a hned jede, aby byl co nejdřív zpět. My s Kačenkou jdeme zjistit, jestli naše jízdenky, které jsme si zabookovali na netu platí, prý ano a máme počkat až přijede vlak.
S jízdenkami byl trochu problém, spekulovali jsme, jestli jet nočním vlakem a vyspat se a vlastně i ušetřit za jeden nocleh nebo denním a vidět kus Vietnamu. Když jsme měsíc před plánovaným termínem jízdy sháněli jízdenky, všechny už byly vyprodané. VIP třída, první třída... takže jsme vzali druhou a měli jsme štěstí, byly to jedny z posledních volných jízdenek. Byly taky nekřesťansky drahé (30€) , to za letenky jsme tady platili méně. Nakonec jsme zvolili denní vlak s tím, že kdybychom jeli nočním a z nějakého důvodu se nevyspali, tak budeme ráno akorát zmlácení a Kačka protivná celý další den.
Vlasta se vrátil včas, byl zpátky fakt rychle. Opravdu ho odvezl pán z půjčovny a ani si za to nic nevzal.
Vlak pojede celý den, od rána od 9:35 do večera do 20:30. Nakoupili jsme nějaké zásoby jídla, pití a mlsek a jali se nastoupit.
Museli jsme najít náš vagon, naše kupé a naše postýlky. Vzali jsme lůžkový vůz, když člověk pojede celý den, tak ať máme pohodlíčko. Podle jízdenek to vypadá, že máme svoje místa, tak jsme zabrali spodní lehátka a byli rádi, že sedíme.
Po nějaké době ovšem přišel průvodčí a řekl nám, že jsme špatně a přesunul nás o dvě kupíčka dál. No nic. Kupé vypadá tak, že jsou v něm na každé straně nad sebou tři a tři lehátka. Na nich takový gumový žíněnky a čisté prostěradlo a polštář. Každé lehátko má hezkou lampičku. Nad námi tedy leží ještě čtyři vietnamci, ale myslím, že ty místa až dole jak máme jsou nejlepší, sice přes vás pořád někdo leze, ale zase nemusíte lézt vy přes někoho, zvlášť když sebou máte prcka.
Ve vlaku se jí, pije, v průchodech mezi vagony kouří... a bojím se úplně až budu potřebovat na záchod, proto moc nepiju. První čůrací návštěva byla ještě celkem k přežití, ale každá další už byl teda puch až z toho skoro oči pálily. V každém vagonu je taky umyvadlo, sem si teda lidi chodili spíš mejt nádobí.
Čas od času vlakem projede jídelní vozík s jídlem a pitím, jednou taky jednou s teplými jídly. Dala jsem si, bylo to dobrý, ale servírovali to do takových plastových táců, ve kterých jsou vyhloubený jamky na jídlo, nic úplně praktickýho, neb do jedné jamky nalili sojovku, do druhé plácli rejži, do třetí maso... a já nevěděla, jak tu sojovku z tý maličký hluboký jamky dostat na tu rejži. Jo a na lžíci a vidličku zapomeňte, ve vietnamu jedině hůlky. Takže super.
Chvílema jsme spali, chvílema jsme si hráli, chvílema se Kačka koukala na pohádky. Pak se začala nudit, tak se šli s Vlastou projít po vlaku do jídelního vozu.
Když se vrátili, šli jsme ještě jednou, neb jsem už měla hlad i já. Vlak je řazen tak, že na konci je VIP vagon lůžkový, který má jen 4 lůžka, pak je vagon lůžkový první třídy, který má o trochu vyšší matrace než my a jsou čtyři lidi v kupé. Pak vagon druhé třídy ten máme my, to jsou ty nižší matrace a šest lidí na kupé, druhý třída na sezení s klimatizací, třetí třída na sezení na dřevěných lavicích a pak jídelní vůz.
Čím dál tím vlakem jede, tím se ta úroveň zhoršuje, lidi posedávají po zemi, leží, kde se dá, přes sebe křížem krážem. Jídlo se válí všude, bordel... překračujeme to opatrně, ze stran se vysápávají ruce, které chtějí hladit Kačenku, je to trochu strašidelný :-)
Do jídelního vozu dojdeme přesně ve chvíli, kdy všechen personál z vlaku má zrovna pauzu na oběd, takže je plně obsazeno, všichni jí a ti, co nejí, tak kouří. To je zajímavé, jediný vagon, kde se dá kouřit, je ten jídelní. Někam jsme se nacpali, sedli si a šli zjistit, co mají. To je napsané na ceduli, která visí na dveřích kuchyně. Ceny jsou fakt parádní, kolem 40d, ale mají jen buď polévku nebo nějakou rejži. Koukám vedle té cedule do kuchyně a začíná se mi dělat zle. Vlaková kuchyně je teda chuťovka. Polévka se nabírá z nějakýho kýble, maso se tam válí na hromadě, vedle toho si kuchař odplivne... Špína, neskutečné horko, netuším, v čem myjí nádobí...
Sedám si konsternovaná zpátky se stolu a koukám, pánovi vedle zrovna donesli nádherně vypadající polévku. Ukazuju teda obsluhujícímu, že si dám to samé. Za chviličku mi před nosem stojí kouřící se miska s tou nejkrásnější polévkou, co jsem tady zatím viděla. A jak chutná!! Na to asi nikdy nezapomenu. Je to polévka z nudlí tlustých jako špagety, vývaru, zeleniny, spousty zeleného, v tom bobek z mletého masa a kus kosti, která je obalená masem kouká z ní kloub. Pochutnávám si, až mám boule za ušima a snažím se nemyslet na to, kde tu polévku vařili a z čeho. Kačka mi z polívky vytahuje nudle dlouhé jako ona a má z toho děsnou prču.
Když dojíme, dáváme ji ještě úplně teplou, skoro vařenou fantu, samozřejmě, lednici tu nemají. Ale dají nám k tomu aspoň led, který nevím kde vzali. Rozhlížím se po vagónu, mezitím se vyprázdnil, hoši už se vrátili do práce a zbyl tady po nich pěknej bordel. Co se prostě nepotřebuje, hodí se pod stůl. Kelímky, zbytky jídla, vajgly... no parádní jídelní vůz :-)
Nějak doklepeme zbytek cesty, na zastávkách se dá vyběhnout ven a přikoupit nějaké další jídlo... takže hlady ani žízní člověk netrpí... A večer v půl deváté konečně dojíždíme do Nha Trangu.
Nabíráme dle navigace směr náš hotel, mělo by to být necelé 2km, tak jdeme, už je tma, příjemně, provoz teda jako blázen, jdeme podél nějaké dopravní tepny, zdá se.
Kačka pěkně ťape, je ráda, že může chodit po celém tom dni sezení a ležení...
Nha Trang je velké město, říká se mu Evropa v Asii, je to opravdu rušné letovisko plné turistů, bohužel ruských. Nikdo tu snad nemluví jinak než rusky, hotely mají ruské názvy, jsou tu mrakodrapy, nadnárodní hotely, obchody, restaurace... všechno. Nemá to tady nic společného s Vietnamem. Vydat se sem s partou kamarádů, tak by se mi tady asi líbilo, ale jako součást poznávačky Vietnamu to tady není na dlouhé zdržování.
Po chvilce hledání jsme našli náš hotel, jmenuje se Hahn Cafe, noc v něm stojí 11dolarů, tak se trochu bojíme, jak bude vypadat pokoj. To je vždycky takový napětí, když člověk stojí před dveřmi toho pokoje a netuší, co se za nimi skrývá. Tohle byla ovšem pecka. Velký pokoj se dvěma (Slovy dvěma) letišti, balkonem do ulice, ze kterého jde vidět moře a ta koupelna!!! Ta koupelna byla velká skoro jako celý ten pokoj a co hlavně – sprcha je oddělená od záchodu, což je poprvé za celou dobu a z toho mám fakt radost. Takhle jste se vždycky vykoupali a celá koupelna mokrá, takže každá další návštěva toalety znamená mokrý špinavý nohy, což je třeba v noci fakt žůžo. Takže tady jásám. Později při koupání zjistíme, že sice je sprcha oddělená, ale odtok je sveden ven z ní a to do díry za umyvadlem, takže stejně bylo mokro :-)
Když vykoukneme z balkonu, vidíme, že napravo od našeho hotelu ve vzdálenosti, kam bych dohodila šutrem je veliký osvícený noční trh, no hrááá, lepší hotel jsme si nemohli přát :-)
Jdeme se najíst dolů do restaurace, která je v přízemí našeho hotelu. Mají tady i špagety, tak má Kačka radost, a pivo za 12d, tak má radost taťka. Součástí hotelu je i celkem velká cestovka, vidíme tu pak každý den jezdit několik velkých autobusů s nápisem Hahn Cafe.
Povečeříme a jdeme chrnět, máme toho plný kecky.
15.2.
Ráno si koupíme k snídani Bahn mi s vejcem za 15d, dole u hotelu stojí paní se stánkem a stojí tam opravdu od rána až do noci každý den. Nevím, kdy spí. Posnídáme na balkóně a koukáme, jak to tady vlastně vypadá za světla. Koukáme na moře a na tu díru, co je před naším hotelem, kde bude stát další mrakodrap a moře už pak vidět nebude. Vedle nějak se akorát dodělává jiný hotel.. no výstavba tady jede ve velkým, opravdu. Je zataženo a pofukuje, půjčujeme si tedy na recepci skůtr a jedeme si prohlídnout město. Je to normální krásné letovisko se vším všudy, krásná dlouhá pláž, podél ní promenáda, milion restaurací, barů, obchodů, maséren... Je tu taky šílený provoz, troubí snad ještě víc než v Saigonu a jelikož mě dneska děsně bolí hlava, tak už jsem z toho fakt unavená. Hlava mě tady bolí skoro každý den, přikládala jsem to začátku těhotenství, ale Vlastu bolí taky, tak je to asi jedno s druhým. Jet lag, tropické podnebí, tlak, hluk, stres z provozu... Ač jsem proti ládování se čímkoli v těhotenství, jedu na Paralenech, abych mohla aspoň nějak fungovat.
Rozhodneme se najít Dam Market, taaaak se mi to líbí. První místo, kam jedeme a je to hned trh :-) Najdeme ho celkem bez problémů podle google map. Je to takový opravdu pěkně místňácký trh. Prodávají se tu slepice, uhlí, ryby, krevety, ovoce, všechno. Pak je ještě taková kulatá budova, vypadá to jako stadion a hodně nám to připomíná trh v mexicé Meridě.
Uvnitř mají hrozně hrozně hrozně moc bot, až mě oči přecházejí. Ptám se jen tak pro zajímavost, kolik chce tady za ty modré New Balancy a paní řekne 400d a mě spadne brada. Ups, budu si muset koupit boty! Vlasta kroutí očima, no to snad ne, vždyť se nám nevejdou do batohu, co blbneš, máš tolik bot...No ale v Saigou za ně chtěli 920d a tady jen 400?? Samozřejmě jsem je už za chvilku měla v bezpečí v podpaží a tetelila se blahem, Vlasta říká, doufám, že jsi smlouvala? A já že ani ne, tak jako New Balancy za 400 a chceš ještě smlouvat?? Ale pak mi to trošku šrotovalo, že jsem houpá, neb první cena co vystřelí je vždycky strašně přepálená. Mohly být možná za půlku :-)
Z trhu jsme se jeli podívat na pláž, která je tady dloouhatánská. Plácli jsme se na ní, ale bylo zataženo a foukalo, na pláži nebyli žádní lidé, moře bylo hodně rozbouřené, obrovské vlny a vyhlášen zákaz koupání. Takže vůbec nevynikla krása toho místa, nicméně jsme se povalovali, Kačka byla v písku šťastná, sbírala tam všechny lístečky a nosila je na hromadu. Procházely tu staré Vietnamky a nabízely různé mlsky, jedna měla přes rameno rozpálený grilík a v nůši humry a grilovala je, když si je někdo koupil. Taky jsou tu od města zapíchlé infocedule s nápisem, že mnoho turistů už mělo otravu z jídla z nečerstvých mořských produktů, které se na pláži prodávají, tak ať si lidi dají bacha :-)
Jiná Vietnamka měla kukuřici, vařenou! Hurá! Kačenka jí miluje, ale jediné, co tady s kukuřicí umí je oloupat jí a syrovou jí dát na gril. Takže je pak syrová, ale trošku opečená, ble. Tahle paní už byla osvícenější, je vidět, že je tady hodně turistů a zřejmě jí to někdo řekl. Tak jsme si jednu koupili, chtěla za ní 40d, ukecali jsme to na 20d, přestože o kousek dál ležícím rusákům jí za dvacku nedala a raději odešla.
Po nějaké době jsme se zvedli a jeli se k nám do hotelu najíst a já jsem si pak šla na chvíli nahoru s Kačkou dáchnout, bylo mi zle, hlava třeštila... Vlasta si dole poseděl, dal si pivko.
Pak jsme kolem půl čtvrté jeli najít nějaký obchod s potravinami. Na pokoji máme lednici, tak si do ní chceme něco nakoupit. Ovšem najít tady obchod s jídlem je teda fuška. Museli jsme vyjet z centra a jet jakoby z města, kde jsme potkali obrovský dvoupatrový obchoďák Lotte. Při vjezdu na parkoviště dostanete čipovou kartičku, zaparkujete mezi milion dalších motorek a doufáte, že ji pak zase najdete. Obchod je dvoupatrový a mají v něm všechno. Co je hlavní, ve spodním patře je foot court, ale parádní. Pekárna, koktejlárna, maso, rejže, nudle, hranolky, polívky, všechno. Navíc za supermarketové ceny.
Zboží, které si tady chcete sníst musíte nejdřív zaplatit u pokladny, která tu je a pak se zaplaceným účtem jídlo vydají. Když si pak sednete, že si ho sníte, ještě přijde securiťák a orazítkuje a zkontroluje účet, že opravdu jíte to, co jste si zaplatili :-) Zřejmě špatné zkušenosti.
Takhle jsme si koupili džusy za 18d, já mrkev a pomeranč a Vlasta nějakej kokos. Jsou strašně dobrý a přímo před vámi je dělají, naházela do toho odšťavňovače snad kilo mrkve, aby měla kelímek šťávy. A je to tak slaďoučký!!! U všeho, co si tady objednávám k pití, říkám velmi důrazně NO SUGAR a zopakuju to a chci odpověď, že mě ten prodavač pochopil. I tady jsem to řekla... a při druhém kole, když jsem si šla pro ananasovej výlis, koukám, že mi tam paní najednou leje nějakej cukrovej roztok, a lžičkou ochutnává, jestli je to dost sladký, no pomoc!! Jasně, cukr mi tam nedává. Je to jenom sirup. Grrr.
Dali jsme si každý takovou velikánskou čtvrtku pizzy a Kačka párek (na požádání to pekař přihřeje). Všichni tady nosí roušky, což je trochu divný, neb nevíte, jak se pod ní ten člověk tváří. Jestli ho svým požadavkem obtěžujete nebo se mile usmívá.
Pak jsme nakoupili nějakou vodu, piva, mlsky pro Kačku, jogurty, taveňáky... Taveňáky jsou tady drahý, že nám padaly oči z důlků a každý je zamčený v takové té průhledné bezpečnostní krabičce, jak se u nás dávají žiletky apod. Asi tu mají velkej odbyt, protože každý prodejce Bahn mi jich má ve stánku vyskládáno desítky a prodejců Bahn mi je asi milion. Nás zaujala veselá kráva s krevetovou příchutí. Ta by u nás asi trhákem nebyla :-)
Pak jsme se přesunuli na pokoj, kde jsme si udělali na balkoně pohodičku, Kačka s Vlastou pozorovali venkovní ruch a jak se hejbou jeřáby a jen ta svítící fontána na promenádě mění barvy a jmenovali je... a já jsem úplně normálně a obyčejně vytuhla. Snad se zítra probudím a už mě hlava bolet nebude.
V noci Kačka začala strašně plakat a nedala se utišit, tak jsme ji vzali k sobě do postele, kde se uklidnila a spala dál. Ráno jsem se jí ptala proč v noci tak plakala, co se jí zdálo? A říkala mi: ,,Mě se zdálo... mě se zdálo, že jste mi snědli všechny sušenky.“ :-))