Aja | Turecko 2015

Alanya

Pátek

Je pátek 18.září a začínáme naší letošní hlavní dovču. Tentokrát jsme si vybrali Turecko, protože je soused Řecka, má stejně úžasné pláže a skvělou kuchyni. Takže letíme. Letíme z Drážďan, neb to, co jsme si nadefinovali my, už Češi neměli. Chtěli jsme letět kolem patnáctého září, do Alanye a do apartmánu s dvěmi ložnicemi, aby měla malá svůj klid na spaní a jako vždy bez jídla, abychom mohli celé dny chodit a ochutnávat Turecké labužárny. Do Drážďan jsme od nás z Klášterce dojeli coby dup, máme to jen o dvacet kiláků dál než na pražské letiště. Hned za hranicemi jsme prošli kontrolou německé policie, která tu začala kontrolovat dodávky, autobusy a podezřelá auta kvůli uprchlíkům. My jsme zřejmě důvěryhodní, ani nás nezastavili. Chudáci oba měli brutálně spálené obličeje, no jo, bylo dva dny krásně a jestli tam stáli celý den... Na těch horách, to je hned :-) V Drážďanech jsme měli vymyšlené parkování ve čtvrti, která leží HNED u letiště s tím, že pokud to nepůjde, dáme to na placené parkoviště P3 přímo na letišti, které je "low cost" a je rozhodně levnější než stání někde u Prahy na poli. Nicméně jsme zaparkovali mezi domky bez nejmenšího problémů hned na nejbližším místě, co to šlo, takže jsme měli fakt radost. K letišti se pak jen přejde přes silnici, pak tak pět minut po cestě kolem haly a jste tam. Je to takové malinkaté letišťáko, myslela jsem, že v Drážďanech bude velké. Vystáli jsme frontu na letenky, Kačka (21 měsíců) zatím prozkoumala všechny obchody a pak se skamarádila s německou holčičkou, která ji půjčovala a pak hned zase vytrhávala panenku a pak se spolu honily a kličkovaly mezi směrovými páskami a bavili lidí, čekající na odbavení. Při kontrole příručních zavazadel vzali mlíčko pro Kačenku a strčili ho do takové speciální krabice, která podle mě analyzuje, jestli v lahvi je opravdu mléko. Paní to tam naprogramovala a něco se ji nezdálo. Omluvila se a někam s tou flaškou šla. Tak jsme si dělali srandu, že paní tam nastavila, že to má být kravské mléko a vyjelo jí tam něco úplně jiného. Říkala si, cože, to má být mlíko? Odkud jsou ty lidí? Jo z Čech. Popelnice Evropy. Tak to jo, tam tomuhle říkají mlíko :-)) Mlíko nám pak přinesla, že se omlouvá a vše je v pořádku. Dostali jsme místa v první řadě a paní na odbavení byla tak hodná, že nám dala sedadla A a C a místo mezi náma nechala volně, takže kačka měla spoustu místa na řádění. Z letadel je naprosto fascinovaná, takže koukala a koukala a byla fakt zlatá. Byla takové "normální" dítě, běhala po letadle na konec a zpátky, zalejzala pod sedačky, občas fňukla, ale zvládla to skvěle. Počítali jsme, že usne, vylétali jsme v 17:40 a letěli jsme tři hodiny, ale neusnula, naopak byla jak čertík na pérku. Věděli jsme, že Turci milují děti, proto nás nepřekvapilo, když letuška čapla Kačku do ruky a začala s ní tancovat, vyhazovat ji do vzduchu, muckat ji a podobně. Mladý steward jí při každé cestě kolem vrazil pusu na krk a když pak rozváželi pití a ona za ním přiběhla, udělal si hned místo na vozíku, posadil ji nahoru a rozváželi pití spolu :-) Do Antalye jsme přiletěli kolem desáté večer a to vedro, co nás praštilo přes nos po výstupu z letištní haly, to teda dlouho nepamatuju, šílený. Z letiště jsme pak ještě jeli 120km do Alanye a malá ani v tom autobuse ne a ne usnout. Už byla půlnoc, já skoro tuhá a ona po mne rajtovala a ukazovala mi všechny světýlka. Pak si vlezla k Vlastovi a mě už vzbudilo jen jak řidič volá název našeho hotelu. Kouknu na vedlejší sedačku a kačka chrápe na Vlastovi s pusou dokořán. Nějak jsme se posbírali a celí rozchrápaní v jednu ráno se šli ubytovat. Ani jsme si neprohlídli pokoj, jen prostě padli a spali.

Sobota

Hluboká noc. Chrápeme jak zabití a v tom dětský pláč. Naše dítě to není. Přichází to z venku, je to úpěnlivé a hodně hlasité. A nepřestává to. Spekulujeme, co to je... Tvl je to kočka a mrouská se!! Zasmějeme se a spíme dál. Do pláče kočky v tom začne zpívat muezin. No joooo sakra, zase muslimové... Je 5:37 a mě to přijde pěkný. Za prvé zpívá opravdu hezky, není to jen takový to mečení, ale je to krásné orientální zpěv. No a za druhé... Jsem v Turecku , tohle je krásné probuzení. To je stejně jako když nás v Thajsku na Koh Lipe ráno budily zvuky džungle, opice a exotičtí ptáci, to byla prostě pecka. Tohle je stejné, patří to k tomu a má to tak být. Znovu usneme a Vlastu budí až kolem půl deváté vedro. Bere plavky a jdskočit do bazénu. V tom se vzbudí i Kačka, takže vstávám a konečně se rozhlížím, je to opravdu parádní apartmán. Moc hezky zařízený a čistý, obrovská kuchyň, balkón do ulice. V takovém bytě by se dalo normálně bydlet. Beru plavky, Kačka kruh a jdeme odpanit bazén. Je krásnej a pro ní je tu super brouzdáček o hloubce 35cm. Mají tu i klouzačku, domeček na prolejzání, odrážedlo,prostě fakt super vybavenost. Po koupačce jdeme na krátkou obhlídku okolí. Bydlíme na druhé nejrušnější ulici a opravdu těch 200 metrů od moře, co uváděli. Takže coby kamenem dohodil. Jdeme to moře skouknout, dojedeme na pláž a vejráme jen na tu vodu, ahoooj, moře. Je klidné jako rybník, hurá! Báli jsme se kvůli Kačce, že budou velké vlny. Pak se rozhlédneme kolem sebe a vypadne z nás jen: No ty vole. Kleopatřina pláž je nekonekonečně dlouhá a kam až oko dohlédne vidím miliardu slunečníků, nalepených na sebe. Přesně to, co nesnášíme. Njn, nedá se nic dělat, buď to půjde nebo půjčíme skútr a budeme jezdit někam jinam... Vracíme se od moře a sedáme si na první kebab a turecké pivo. Prodávají tu z jejich piv jen Efes a je teda strašlivě hnusnej, to poznám i já. Jídlo ale super, kebab za 5TL, tj. 40kc. Všechno se tu násobí 8kc. Pivko mají za 10TL. Pojíme, popijeme, posedíme, Kačka poflirtuje s číšníkem a jdeme zpátky na hotel. Cestou pokoupíme pár věcí, pečivo, mlíčko a tak a jdeme si dát polední siestu. Kačenka krásně usnula, i my padáme za vlast a budíme se ve tři. Venku je pod mrakem a my jsme za to fakt rádi. Je tu strašně, strašně vedro. Vůbec nevím, kdy budu chodit běhat. Když jsme přiletěli, bylo skoro půl jedenáctý v noci a když jsme vylezli z letiště, praštil nás přes hubu ale TAKOVEJ horkej mokrej hadr! Tak nevím. Budu muset běhat ráno, ale vyhrabte se na dovolené v sedm ráno z postele... Jelikož je pod mrakem, plán na dnešní odpoledne je jasný, pojedeme na trh, protože tady všude na mě volá tolik krásných hadrů za tak směšný ceny, že se mi chce úplně brečet štěstím a cítím chvění v břiše. Jsem asi opravdu nemocná. Takže abychom to neprotahovali a abych se uklidnila, pojedem se podívat na Alanya bazar. Pán na naší recepci nám poradil, že se tam jede busem z hlavní třídy, tj. ta velká silnice pod námi, cca tři minuty chůze. Nasedáme na první bus a jedeme (2TL na osobu) Paní na protějším sedadle si hned bere Kačenku a ukazuje jí, co míjíme. Zastávku jsme samozřejmě přejeli, protože jsme nevěděli, která to je. Takže vystupujeme a jdeme zpátky, je to kousek. Trh jako takový nás ale zklamal, je malý a mnohem dražší, než krámky na naší hlavní třídě. Vlasta jen koupí brýle pro Mácu a pak jdeme pěšky zpátky k nám. Cestou okukuju zboží a předběžné si vybírám. Pak si dáváme zmrzku a je to taková ta turecká, co se táhne a je lepší ji ukusovat než lízat a co k ní dostanete i žonglérské představení a desetkrát vám ji podají a seberou. Není moc dobrá a stala devět lir. Ale Kačku to zaměstnalo na pár minut, takže účel splněn. Je děsná, musí si u každého obchodu zkusit nějaké boty. Celá maminka no. Co hůř, mají tu vystavené panenky v teplákovkách, tak vždycky všechny posbírá a přinese mi je a pak je tam zase vrací a tak pořád dokola. Naštěstí ty Turci jsou opravdu z prťavý blondýnky vyřízení, takže může všechno.U nás by to bylo: paní, hlídejte si to dítě! :-) Už je večer, tma, sobotní noc venku to začíná žít.

Neděle

Noc je hrozně horká a Vlasta nemůže kvůli tomu spát, jak z něj tečou proudy potu. Muezin už mě nevzbudí, zato mě vzbudí liják, který se venku spustil. Leje docela dlouho, ale krásné se v tom spí. Vstáváme v osm hodin a já jdu rovnou běhat. Běžím na západní stranu Alanye, kde se na konci otáčím a běžím na druhý konec pláže, pod hrad. Běžím po pobřežní promenádě a je moc pěkná, dlouhá, až nekonečná. Přes to, co mám naběháno, trpím jako zvíře, odpařuje se co napšelo a je myslím tak devadesátiprocentní vlhkost, takže pocit, jako když běháte v sauně. Horko těžko dám pět kilometrů, cestou potkám pár pěkných dětských hřišť, telefonní budky ve tvaru delfína a želvu, jak si jde uprostřed chodníku. Po doběhnutí do hotelu musím hned skočit do bazénu, neb mám pocit že mě pepne klepka, jak jsem se zastavila a všechno ve mě jede dál. Strávíme s rodinkou chvíli u bazénu, na Kačku se hned vrhá jeden z číšníků, bere si ji do náruče a dělá, že ji hodí do bazénu. Je z ní úplně vyřízený, nemůže kolem nás projít, aby ji aspoň nepohladil nebo neštípl do tváře. Já se mu teda nedivím, je rozkošná, jak tady pobíhá jak střeštiprdlo s tím culíčkem do strany. Pak se přesouváme k moři a je po tom dešti zakalené, ale teplé opravdu jako...ehm... chcanky. Strávíme tady čas do oběda a pak jdeme na polední siestičku na hotel. Kačka usne a já vyrazím na druhou vlnu shoppingu. Tentokrát jsem úspěšnější a ulovím hned tři tašky plné věcí. Odpoledne strávíme u bazénu, protože se zatáhlo a pak se jdeme projít, pokoupit nějaké ovoce a pak Kačku vypouštíme na jedno bezbariérové hřiště, první co jsem kdy viděla, ale je super, jen tak dál. Kačka se tady utahá a večer krásné usne. V půl deváté se spustí pekelná bouřka, venku všechno lítá, ty jejich Turecké vlajky, co visí na všech oknech, balkonech, mezi ulicemi, prostě VŠUDE, tak teď lítají vzduchem, ručníky z balkónu, kola, no mazec. Je to obrovská bouře, co je mezi Kyprem a Tureckem, je větší než celý Kypr. Tak nás to trošku lízlo :-) Usínáme v tom a doufáme v lepší vzduch.

Pondělí

Na dnešek jsme si naplánovali výlet na Monday Market. Má být někde ve čtvrti Oba a dojede se tam busem c.1 a 101. Nasedáme tedy a máme štěstí, že si sedneme, neb s každou další zastávkou se plní závratným tempem. Všichni jedou na trh. Podle davu vystupujících lidí identifikujeme správnou zastávku a vystupujeme taky. Jdeme kousek do vnitrozemí směrem k horám, asi dvě ulice a hned to vidíme. Ooooobrovský trh s ovocem, zeleninou, nějaké koření a turecké cetky a spousta, strašná spousta oblečení. To jsem přesně hledala. Projedeme ho sem tam plus všechny odbočky a utratíme úplně všechny prachy, co u sebe máme. Máme asi pět tašek hadrů a já se tetelím blahem :-) kolem půl jedné jedeme zpět. Skoro bych zapomněla říct... Na téhle straně - východní pláž - je řekla bych snad hezčí pláž než je Kleopatra. Je širší, je na ní víc místa, méně slunečníků, má pozvolnější vstup do moře. Měří údajně 13km, což je fakt šílenost. Kleopatra má tři kilometry. Zítra si půjčíme skútr a zajedeme ji otestovat. Spojíme to s výletem na hrad a taky musíme zajet pro Kačky deku, kterou jsme zapomněli v jedné restauraci, kde jsme si dávali pivko. Odpoledne jsme strávili na naší pláži, moře bylo špinavé, plné bordelu, ale není se co divit po té včerejší bouřce. Zítra už to určitě bude ok. Večer jsme se pak šli projít po promenádě na pláži, ale je mrtvá, nic na ní není, jen sem tam vozík se zmrzkou nebo s kukuřici. Domlouváme tedy v jedné půjčovně skútr na ráno a jdeme uložit čudlu do postýlky a relaxovat.

Úterý

Naď ránem opět prší. Vlastně tu zatím pršelo každou noc. Skútr máme domluvený na devátou, tak koukáme na radar, jak to s tím deštěm vypadá... Vypadá to dobře, přestane a znovu už nezačne. Akorát od moře se ženě obrovská, obrovitanská bouřka dvakrát větší než Kypr. Snad sem nedojde, to by byl konec. Takže Vlasta jde pro skútr (litr benzínu 4,5TL) než se vrátí, je zas pekelný hic, jsou suché silnice a kromě pár louží nejde poznat, že pršelo. Motorka je pěkná, zánovní, má najeto jen 2000km a je pěkně živá. Nandáme si blembáky, Kačce helmu, kterou jsme ji přivezli a jedeme. Je nadšená. Ona bude asi fakt naše. Myslím, že si to pamatuje z bříška, když jsme v sedmém měsíci projeli na skútru celý Karpathos křížem krážem. První cíl je hrad, kam dojedeme coby dup a pěkně až nahoru ke vstupu. Vstup je 15TL a hrad je pěkný, je to taková udržovaná rozlehlá zřícenina. Výhledy jsou ale fenomenální. Máme tu smůlu, že jsme chytli akorát autobus rusáků, kteří jsou majinko bezohlední a roztažní, ale dalo se vystát frontu na pěkný výhled :-) lidé z hradu hodně házeli kameny do té hluboké propasti do moře, nevím, jestli to něco znamená, musím to vygooglit. Cestou z hradu šel Vlasta odlovit kešku a pak jsme si dali pivko v jedné podhradní občerstvovně, u takové staré babičky turecké. Ceny měla úplně normální, nenatažené. Pivo za 9TL a vodu za 1,5TL. Po hradu jsme zajeli pro tu zapomenutou deku. Kačka cestou při drncání po kočičích hlavách usnula, bobinka. Chlapec v restauraci ze včera ale žádnou deku nenašel ani o ní nic nevěděl. Řekli jsme mu ať se podívá někam za bar a hle, našla se. Protože se Kačka vzbudila a hned se vrhla na všechny ty parádní hráčky, co tady mají, dali jsme si tu rovnou oběd, pizzu, ale příšernou. To byl nápad, dát si v Turecku pizzu... Po obědě jsme zůstali tady na východní pláži, moře bylo po tom dešti o moc příjemnější, myšleno o stupeň chladnější než chcanky. Postupně se ale zvedaly větší a větší vlny, zřejmě kvůli té obr bouřce na moři. Taky v tom místě kde jsme byli my byly tak dva metry od břehu nečekaně velké kameny, takže si vlasta ukopl malíček a pak jak už byly ty velký vlny to bylo fakt celkem o držku. Já jsem si šla kupříkladu jen opláchnout písek, co se na mě při plácání bábovek nalepil a přišla vlna, zaútočila na mě a sundala a pohltila mi moje nejoblíbenější brýle. Zatlačila jsem slzu a šla se plácnout na deku, no za chvilku je moře vyvrhlo a já šťastná je zase leštila, zlatíčka moje. Vím, magor, ale jistě víte, že najít dobře brýle je kumšt. Odpoledne se zatáhne, jedeme tedy zpátky do Alanye, Kačka opět okamžitě usnula, takže se rozhodneme pro okružní jízdu a projíždíme Alanyi zapadlými uličkami, kde máme konečně pocit, že jsme v Turecku, mezi místními. Projedeme město až úplně na konec, až úplně ven z města a nic zajímavého nenacházíme. Využijeme ještě skútr k nákupu těžkých věci a děláme velký nákup. Pak se přiženou strašlivý mraky a tak dvě hodinky prší, tudíž se flákáme na hotelu a mazlíme se s Kačákem. Vracíme pak skútr a jdeme na balkónek odpočívat a spřádat plány na zítřek.

Středa

Od noci zase leje. Už to beru jako místní kolorit. Co je horší, asi vypadl proud a naskočil záložní zdroj, který ale nehorázné hučí na celou ulici. No normálně tady je to fakt dobrodrůžo. Vstáváme kolem půl osmé a je tma jak v pytli, venku černočerné mraky, ze kterých cedí provazy vody. Podle radarů jen tak nepřestane. Což mě štve, neb jsem chtěla jít běhat. Naperu se tedy vejci k snídani a asi tak za pět minut zčistajasna déšť ustane. No super. Obouvám se a jdu. Buď se pobliju nebo ne. Běžím až na východní pláž, cestou si probíhám přístav až k majáku a rozhlížím se a kochám pohledem na hrad. Moře je šíleně rozbouřené a zkalené až třeba 200metrů od pláže a vlny úplně jak někde v Californii. V přístavu parkují velké lodě, takže výlet na odpoledne je jasný. Kačka bude nadšená. Doběhnu do hotelu, nakrmíme dítě a razíme. Jedeme busem 101 a vystupujeme pod hradem, odkud je to do přístavu jen kousek. Tady si prohlížíme všechny ty výletní lodě, jsou to krásné dřevěné plachetnice, každá bohaté nazdobená do pirátského stylu. Všechny nabízejí stejný výlet, kolem hradu ke Kleopatřině pláži, jeskyni, delfíny... Cenu ani nevím, nezjišťovali jsme. Kačka v přístavu usne a my máme vzácnou chvíli klidu. Je půl druhý a slunce už zase pere na plný pecky. Jdeme si tedy sednout na oběd a hospoda, na kterou jsme narazili funguje od roku 1955 a má super jidelák, kde jsou všechny jídla vyfocený a taky mají nejlepší ceny, co jsme zatím viděli. Všechny jídla kolem 15TL. Ale pozor, nemají pivo. Zajímavý. Objednávám si jakýsi kuřecí kotlík a Vlasta nějaký kebab. Přinesou nám okamžitě ten jejich chléb, placku čerstvě vytaženou z pece a k ní pikantní a koprovou omáčku. Jídlo donesou snad za pět minut, což je příjemné, na to že mají narváno. Přede mě postaví kotlík, který je postaven na hořáku s hořícím uhlím a který zuřivě bublá. Nevím, co s tím, to uhlí normálně hoří. Po chvilce přijde číšník a kotlík mi nacvičeným grifem přehodí na dřevěné prkýnko a uhlí odnese. Uf :-) jídlo chutná úplně božsky!! Jsou to kousky kuřecího v nějaké jejich krásně orientální omáčce a je v tom i sýr, který se krásné táhne. Šušňám si. Vlasta má taky pěknou porcičku kebabu, jsme spokojeni. Po jídle nám donesou desinfekci na ruce, bonbon a šálek tureckého čaje. Je opravdu brutálně silný a ani kostka cukru jeho hořkost nestáhne. Moc nám chutná. Kačka stále chrní, proto si procházíme obchůdky, kterých je tady snad milión. Je to druhá část toho trhu, kde jsme byli první den. Nakupujeme další hadry a boty a já už se trochu bojím, že se nám to fakt nevejde do kufru. Co hadry, ty na sebe mužů na cestu všechny navlíknout ale dvoje ani desatery boty si neobuju :-) Cestou zpátky po hlavní třídě konečně narazím na cukrárnu a musím samozřejmě ochutnat baklavu. Beru dvě kostičky velké cca 3x2 cm (4TL) a vím, že budu mít otravu cukrem. Zakousávám se a... ježišmarjaaa je to strašně dobrý. Křupavý listový těsto, posypaný pistáciema, uvnitř je náplň z drcených pistácií a u dna je to nacucaný medem. Uaaaaa. Je to sladký jak prase, ale dokonalý. Když se do toho zakousnu, napadá mě tisíc přirovnání jak krásné sladké to je.... V tom se akorát probudí po 2,5 hodinách Kačenka, zahlásí bobek a krásně se vyčurá. Je to naše šikulka, jak se to naučila. Vracíme se na hotel, kde strávíme nějakou chvíli u bazénu, pak se převlékneme a jdeme se projít. Tentokrát to bereme ulicí, která je nad námi více do vnitrozemí a je už taková víc místňácká. Nacházíme zašitou pekárnu placek, kde hezká turecká paní valí placky a má jich už pěknou hromadu. Syrové je věší na takový veliký kolotoč, kde nejspíš čekají na cestu do pece. Vlasta jednu kupuje, paní nám ji pocáká slanou vodou, aby trochu navlhla. Já nevím, mě to nechutná, nemá to žádnou chuť. Jdeme dál až jsme na autobusáku, je veliký a moc pěkný, takové by měly být autobusáky všude. Kolem dokola jsou restaurace, obchůdky, pekárna, holič, prádelna, prostě všechno, co může cestující potřebovat. Restaurace jsou hodně levné, sedáme si a dáváme si talíř s kebabem (20TL) a tu jejich pizzu, (12TL), je to takový chléb ve tvaru loďky posypaný mletým masem a bylinkami a je to moc dobrý. Dostáváme ještě talíř zeleninového salátu a jsme napraní k prasknutí. Na hotelu pak mastíme kostky a popíjíme vínko. Víno se tu nedá sehnat v každém krámku, jako u nás. Je to spíš vzácnost, dokonce ani v některých velkých supermarketech alkohol neměli (Carrefour). Mě to prostě baví, ty muslimové. Není alkohol, není násilí, výtržnosti, kriminalita.

Čtvrtek

Ráno se probudím a svítí sluníčko. Neuvěřitelné. Vrátím se zpátky do postele a za pět minut slyším, jak venku cedí. To mám dost. Naštěstí to byl jen pidimrak nad Alanyí a rychle odešel. Dopoledne jsme se zašli podívat na naši pláž, jak to vypadá s mořem po těch deštích. Nevypadá to zlé, je trošku rozbouřenější, ale čisté. Kačka si pak chvilku hraje na jednom z těch krásných dětských hřišť, co tu mají. Je součástí kočičího parku. Kočky tu mají krmítka a svoje prolejzačky. To se jen tak nevidí, všude kde jsme byli vždycky kočky vyháněli a nesnášeli a tady jim podlejzají. Pak jsme do oběda u hotelového bazénu, dokud nechce Kačka chrnět. Dáme ji spát, nastavíme chůvu v mobilu a pak se dvě hodinky pečeme u bazénu. Ten klid... Božský, teď teprv pociťujeme, že jsme na dovolené :-) Odpoledne jdeme k moři, je pořád krásně teplé. Zvedají se zase velké vlny, ale je tu všude písek, nehrozí, že se rozbijete o kameny jako na východní pláži, takže moře je plné lidí a všichni blbnou ve vlnách. Večer se jdeme projít a pak plánujeme pátek. Je velký Friday market, takže plán je jasný ;-)

Pátek

Ráno je úplně vymeteno a je horko hned od osmi. Dopoledne tedy strávíme u bazénu, kde Kačka blbne a blbne. Poobědváme a vyrazíme na Friday bazaar. Ptali jsme se toho laxního polomrtvého pána na recepci, kudy se tam dostat, prý že zastávky naproti přes ulici. Kterýmkoli do centra a řidič že nám řekne. Tak jo. Nastupujeme do prvního co přijel a veze nás směrem k tržnici, kde jsme byli první den která se jmenovala Tuesaday market. Vystupujeme a doufáme, že bude třeba rozrostla o nějaké další stánky s ovocem a místními produkty. Doufáme marně. Buď jsme to nenašli nebo nevím... Jsme zklamání. Nakupujeme ještě pár věci, většinou jako dárky pro rodinu, dáváme si pivko na zahrádce a odfrkáváme. Mezitím se vzbudí Kačenka, zavelí bobek a na záchodě pak vytlačí kapičku a spustí obrovský pláč. Nevyčůrá se. Druhý pokus za chvíli má úplně stejný scénář. Kapka a pláč. Ajaj. To vypadá, že nastydlá. Potřebuje ale čůrat a hrozně bolestivě kvůli tomu pláče. Vyčurá se nakonec až asi za půl hodiny a po tom, co ji Vlasta silou drží v čůrací poloze a nepustí ji dokud to nepustí. Okamžitě se ji zlepší nálada a je to zase naše Kačka. Dokud ovšem než přijde další čůrání. Šli jsme na pláž a jak viděla moře, hned se ji chtělo a zase řev. Hrozně ji to bolí. Jdeme tedy na hotel a po dalších čůracích scénách se rozhodujeme pro doktora. Voláme do pojišťovny, protože to stojí na kartičce pojištěnce a ta nám dává instrukce, do které nemocnice zajet, abychom dostali bezproblémové a bezplatné ošetření. Posílají nás do Univerzitní nemocnice, do té jsme přesně chtěli jít. Dávají nám také referenční číslo, díky kterému nebudeme nic na místě platit. Vycházíme, je to 15min pěšky od hotelu. Bereme moč, kterou tušíme že budou chtít a kterou jsme z Kačky horko těžko dostali. Přijíždíme na emergency, kde na recepci vyplňujeme přijímací formulář. Chtějí po nás pas, který samozřejmě nemáme. Mají ho na recepci v našem hotelu. Sakra. No nedělají z toho velký problém. Ujímá se nás krásná turkyně, která nás vede do boxu, kam ihned přichází lékařka, která ji měří teplotu a doktor, který se ptá, jestli je ji špatně, jestli baští a pije a když ho ujistíme, že vše je ok, jen to čůrání, odchází a bere si bágl a jde domů :-) krásná turkyně funguje jako překladatelka, tlumočí mezi námi a lékaři. Říká, že moč stará hodinu už je špatná, že max. půl hodiny. Takže Kačka musí načurat novou. Ajaj. No taky ji mohli cévkovat, jako miminko ve vedlejším boxu. Lejeme do ní pití, ale ne a ne se vyčurat. Chce, ale bojí se, hrozně pláče. Jdeme tedy za sestrou smíření s cévkováním... Naštěstí je hodná a říká, ať se klidně jdeme projít, třeba že to pomůže. Uděláme tedy kolečko kolem nemocnice a na desátý pokus se nám podaří naplnit nádobku. Kačka je chudák celá flekatá od pláče. Vítězoslavně odevzdáváme vzorek, mají už na něj připravenou vytištěnou samolepku s kačky jménem. Kráska nám říká, že se máme posadit a tak za půl hoďky bude rozbor hotov. Čekáme hodinu, přivezli totiž mezitím nějaký těžký případ, přijela celá rodina a vypadalo to opravdu vážně, všichni lékaři běhali tam. Po hodině už jsme to nevydrželi a zeptali se, kráska odběhla a přinesla výsledek. Nějaký pan v modrém mundůru (asi lékař) se nás ptal, kolik Kačka váží, pak zvedl oči ke stropu a usilovně počítal... Koukl do nějaké tabulky na zdi a šel předepsat recept. Dostala antibiotika a sirup na bolest. Kráska nám pak vysvětlila, jak léky brát a řekla, že jejich řidič nás odveze do lékárny a pak na hotel. Fiha. Všechno proběhlo bezproblémově a na vysoké úrovni. S díky se loučíme a jedeme. Řidič jede do asi jedné z malá otevřených lékáren, protože jede hodně daleko za hrad na druhou stranu, než bydlíme my. Už je skoro jedenáct hodin v noci a Kačenka je miliónová, komentuje cestu a světýlka. V lékárně nám svižně vydají léky, zaplatím 13,5TL a jedeme do hotelu. Řidič za odvoz nic nechce. Je placený nemocnicí. Co nejrychleji chcem dát Kačce ATB, je to ale jen prášek v lahvičce a nikdo mi nedal instrukce, jak je namíchat. Jdu tedy na recepci požádat tureckého chlapce o překlad příbalového letáku, který je pouze v Turečtině. Chlapec na recepci ale neumí anglicky. No to mám dost. Zavolá si na pomoc prodavače z přilehlého marketu, který anglicky umí a je moc příjemný. Ten mi všechno vysvětlí a já jdu nahoru míchat. V tom zvoní hotelový telefon a volají z recepce (prodavač z marketu), že volali z nemocnice, že potřebují kopii mého pasu a že si pro ní za dvacet minut přijedou, ať přijdu hned dolů. Takže jdu. Říkají mi, že mají rozbitou kopírku, ale mají ji v Palmii na pláži, v druhém hotelu stejného jména. Tak že mi tam doběhnou a ať počkám, kdyby přijeli z nemocnice. Jsou zlatí, fakt. Čekám a čekám, mezitím se vrátí chlapec s kopií a posílá mě na pokoj, že už čekat nemusím. Že jim to předají a kdyby něco, zavolají mi na pokoj. Jsem fakt ráda, protože je skoro půl dvanáctý a já už jsem z celého dne úplně mrtvá. Z balkónu vidíme před hotel a vidíme, že si pro papíry přijeli až o půlnoci. Je to mazec, sami si přijedou pro to, co potřebujou... My do půl jedné krafeme nad vínem a probíráme všechno co se stalo a jak tou proběhlo skvěle, jak se k nám všichni chovali a jak je Kačenka statečná holčička.

Sobota

Noc byla nad očekávání klidná. Byli jsme připraveni na noční službu až začne čůrat do plenky, že bude zase zle. Ale spinkala až do osmi a vzbudila se se suchou plenou. Na záchod ji sice nedostaneme, strašně se bojí, ale vyčurá se uprostřed místnosti bez ceknutí... Takže už ji to nebolí! Nechápu to teda... Po jedné aplikaci ATB... Přisuzuju to spíš tomu sirupu na bolest, že ji zabral. Čůrá už tedy bez problémů jako normálně, akorát má fobii ze záchodu, protože ji včera přivozoval bolest. To je jasný. Hlavně že to už nebolí... Dopoledne strávíme u bazénu a najel nový turnus. Přišlo asi deset postarších Dánů a přišli se vyloženě bavit. Udělali si z lehátek a slunečníků takový chlastací koutek a kalili a kalili až do čtyř. Byli dost hluční, ale pro hotelový bar super kšeft, běhali kolem nich jak pejsci a dokonce i zapnuli u bazénu muziku :-) k obědu si kupujeme za rohem dürüm kebab za 4TL a paní peče před námi úplně čerstvou placku z těsta. Je to moc dobrý, krásné navoněný masíčko. Po obědě dáváme Kačku spinkat a jdeme se plácnout k bazénu. Pohodaaaaaa!! Dnes je zase příšerně vedro, dá se opalovat tak pět minut a pak musím vždycky ho vody. Takže se vlastně za ty dvě hodiny dost nachodím :-) Relax máme až do tři hodin a pak se nabaštíme a jdeme k moři. Dnes už je krásně čisté a klidně. Je tu milión lidí. Kačka hned dostává od tří turků balón a hned si ji fotí. Chtějí ji do náruče, ale bojí se jich a hned natahuje. Je to zvláštní, protože normálně se lidí nebojí a nechá se odvést každým. Ale ty tmavý typy asi nemusí. Hrajeme si, stavíme bábovky, fotíme. Kolem šesté jdeme zpět na hotel, kde se najíme a valíme zase do světa. Mám svátek a chci si zase dát tu božskou baklavu. Kousek od hotelu nacházím krásnou cukrárnu. Jdeme dnes jiným směrem, od Palmiye doprava a o ulici výš. Je tu taky hned obchod Migros, do kterého jsme dosud chodili až na konec Alanye. Super zjištění takhle dva dny před odjezdem :-) Baklava tu stojí 34lir kilo, beru si čtyři kousky za 5,70. Nakoupím tu před odjezdem, tohle prostě musí každý ochutnat.. Zjistili jsme taky, že už nemáme žádné prachy. To bylo pořád jak máme hodně, hodně a najednou posledních sto lir. Dělám pak na balkónu u vína tedy ještě propočet, co ještě chceme kupovat a kolik budeme potřebovat peněz. Mnooo ještě ranec. Nějak se nám to tady vymklo... Popíjíme a krafeme a těšíme se na zítřejší superměsíc, úplněk se zatměním. V půl jedné jdeme spát a spíme tady fakt jak zabití, všichni.

Neděle

Ráno nás opička budí v sedm hodin. Je pár mraků, ale krásné. Na dopoledne plánujeme procházku po pobřeží směrem k hradu. Nakupujeme ještě magnetky na lednici, peněženku pro mámu a pak se vracíme na hotel, Vlasta s Kačkou jdou rovnou do bazénu a já ještě odbíhám sehnat pro sebe pár posledních věci. Vracím se ve dvanáct hodin a cestou pro nás kupuju oběd, doner kebab ve stejně ulici, jako jsme včera kupovali drum. Tohle je ale u jiného prodejce, naproti přes silnici. Döner se tu skoro nedá sehnat, všude dělají durum. Tady ho mají za 5TL kuřecí a za 7TL "meat". Kuřecí asi není maso. Pečou tu čerstvé kapsy na doner, mají tu velkou pec a pán dělá bobky a pak je do ní na lopatě šoupe. Za chviličku se krásné nafouknou. Vypadá to všechno skvěle, ale musím říct, že to nechutnalo nijak. Kapsa byla poloprázdná, placatá, ne jako u nás, že ani nevíte jak to držet. A nemělo to žádnou chuť. Ten včerejší byla pecka, sem už nepůjdu. Po obídku celá rodinka usínáme. Luxus. Já pak začínám balit co jsme tu nakoupili, abych viděla, jestli nám budou stačit kufry. Nnooo, jeden je plný jen novýma věcma. Džízis. No uvidíme... Odpoledne jdeme k moři, je tu zase milión lidí. Fakt hlava na hlavě jak na lehátkách, tak na pláži, tak v moři. Ještě jsme neviděli tolik lidí nikdy v moři. Ale je fakt, že my na takovéhle pláže nejezdíme no. My na ty malé, soukromé, těžko dostupné, povětšinou nejhezčí... Moře je dnes superklidné a čisťoučké. A taaak teplé. Po čase se od hor zatáhne a tak jdeme na hotel. Je šest hodin, hraje se derby a Vlasta potřebuje vědět, kolik to je :-) Po derby jdeme do obchodu koupit turecké pivo jako suvenýry pro strejdu a Aldu. Maji takový rituál, vozí si odevšad pivo. Jooo a ještě nevíme, v kolik pozítří odjíždíme na letiště. Ptáme se na recepci toho nejlepšího recepčního, který nám vždycky říká ahooj a dává kačce bonbónky. Ta už má taky svůj rituál. Jde přes recepci, řekne boboki, pak jde strčit ruku do akvarka s rybickama, co okusujou nohy a pak si cmajzne v marketu u hotelu vozík s babovkama a jede. Pořád dokola stejný. Instrukce k odjezdu ještě nejsou, prý zítra nám řekne.

Pondělí

Poslední den. Zítra brzo ráno letíme. Královsky posnídáme a jedeme ještě jednou na Monday bazaar (oba bazaar), Vlasta si chce vyměnit kraťasy, co si tam koupil, protože chlapík mi šoupl do tašky jiné než chtěl. Taky musím koupit svetry pro kamarádku, co si navymejšlela. V devět už sedíme v buse a je to tu samej čech a ještě samej takovej typickej vidlák z Účastníků zájezdu, co jde slyšet na celej autobus. Dojedeme na Oba bazar a uvědomíme si, že jsme na hotelu zapomněli ty kraťasy :-( mamlasové. Chjo. Kupujeme tedy aspoň ty svetry a ještě nějaké brýle a co je teda hustý... Vlasta se v jednu chvíli nevěřícně zadívá na kolemjdoucí dívku... Ta na něj. Chvíli na sebe civí a ona pak... Caaaaau! Normálně v Turecku na trhu potkáš barmanku od Sucháče, normálka ne? :-)) Z trhu přijedeme v jedenáct a do oběda jsme u bazénu. Chlapec, co si s Kačkou přijde vždycky aspoň pětkrát pohrát ji přinese rukávky, tak je na ní navlíkneme a dáme ji do vody a ona úplně normálně plave! Přeplave celej bazén, plave si k mámě, k tátovi, kam chce. Je rozkošná. Chci ty rukávky chlapci zaplatit, ale odmítá, že nechce. Vlasta si zrovna ten den přečetl, že Turek když mu něco nabídneš, tak odmítne, i když by měl zájem. Že to přijme až napodruhé. Napodruhé mu tedy strkám těch sedm lir, co ty rukávky stojí a pořád nechce až nakonec povolí. Je hodnej, celej pobyt si s ní hrál a Kačka už si ho oblíbila a důvěřuje mu, dokonce mu skáče do vody do náruče. Měli jsme v plánu dát Kačku spát a zajít si do Tureckých lázní, které máme v hotelu, akorát jsme všude viděli cenu 10€ a ve skutečnosti je to 35€ a to už se nám dávat nechce. Kaččin spánek tedy strávíme sladkým nicneděláním u bazénu a nasáváním posledních paprsků a horkého vzduchu na hodně dlouho. A že to dneska teda peče. Ve tři jdeme nahoru na kávu a v rychlosti balíme kufry, ať to už večer nemusíme řešit. Pak jdeme k moři, kde se ještě trošku vyblbneme, hodíme si penízek a uděláme papá. Cestou do hotelu odbíhám nakoupit do té včerejší cukrárny šestnáct balkav, akorát že paní mi rozumí šedesát a protože já slintám nad okolníma vitrínama, všimnu si toho asi až u padesátý kostičky. S hrůzou ji zastavuju a říkám, že sixteen, ne sixty. Plácne se do cčela a jde to přebalit. Platím dvacet lir a nejraději bych tu krabici otevřela a zabořila do ní hlavu. Na recepci nám nás přemilý recepční oznámí, že u hotelu nás vyzvrednou ve tři ráno. Slovy ve tři. Letí nám to v 8:30, takže vůbec nechápeme, proč tak brzo, když cesta na letiště trvá dvě hodiny. Nu což. Přemýšlíme, že snad ani nepůjdeme spát, když budeme vstávat ve dvě. Že to přepijem :-) blbost, samozřejmě. Takže se oblíkáme a jdeme na poslední večeři, ať jsme co nejdřív doma. Jdeme zase do osvědčené restaurace na autobusáku, dávám si ten kuřecí kotlík, říkají tomu Osmana a Vlasta nemá moc hlad, tak si dává tu jejich pizzu ve tvaru loďky. Masovou se sýrem a pošušňává si. Já se z toho mého kotlíku mužů úplně rozpustit. Je to neskutečně dobré. Poroučím si k tomu ten jejich plackový chléb a vrním blahem. Dokonce nám opět odněkud z večerky donesli pivo, takže jsme fakt spokojení. Po večeři to bereme naposledy kolem pobřežní promenády, máme desetilirovku a potřebujeme pět utratit, aby nám zbyl papírový bůr do sbírky na zeď slávy. Akorát že utratit pět lir je trochu blbý. Takžeeee? Musím si koupit čtyři balkavy, to je akorát :-))) Učiním tak a tím jsme utratili úplně všechny prachy, co jsme měli plus další dva výběry a nějaké platby kartou. Mnooo, tahle dovča se majinko prodražila.

Za oblečení jsme tu nechali 350eur... Ale těšila jsem se na to a půl roku si doma nic pořádně nekoupila s tím, že si pak nakoupím tady a tak se stalo. Dost věcí je taky na prodej. Abych tedy zhodnotila Turecko... Nemůžu říct, že jsem poznala Turecko, na rozdíl od ostatních zemí, které jsme vždy projeli křížem krážem. poznala jsem Alanyi. A v té se mi moc líbilo. Hodně jsme srovnávali s naším milovaným Řeckem. Je to tu jiné. Je tu úplně exkluzivně čisto. Všichni se starají o své chodníčky, zametají se všechny smítka, listy, vyplachují se strouhy u silnic... Lídé jsou moc milí, nejsou vůbec otravní, nic nechtějí, neočekávají, nedoráží. Hodně je tu vidět státní hrdost, na každém hotelu, v každém druhém okně, na každém autě i motorce, mezi domy v ulicích i na stromech, všude visí turecká vlajka. Úplně šílenost. Když jsme sem přijeli, pátrala jsem, jestli není nějaká revoluce nebo něco, proč jsou všude ty vlajky. Není, jsou jen hrdí. Naproti našemu hotelu visí velkej Ataturk a Kačenka pořád říká, že na ní ten pán kouká. Po jedné bouřce se nějak zamotal, tak pak říkala, že pán nekouká :-) Že kouká ten mauinkeeej vedle v okně. Co dál. Je to tu dost levné, oproti platbám v eurech v jiných zemích. Dá se tu platit v lirách i v eurech, ale výhodnější je platit lirama. Turecko je větší exotika, rostou tu palmy, banány... Ty mešity a volání muezinů tomu dává ten orientální nádech. Kouří se tu šíša a můžete si ji i za 5eur koupit domů. Oproti Řecku Turecko nevoní. V Řecku jdete a cítíte buď přírodu, borovice a tak... Nebo neodolatelné vůně z restaurací. Tady nic takového není. V Řecku také více pofukuje, tady moc nefoukalo. Je tu pitná voda z kohoutku, to je s Řeckem stejné, jen je tu chutnější, není to odsolená mořská voda jako na některých ostrovech...Nic dalšího mě už asi nenapadá... Každopádně doporučuji a doufám, že se do Turecka ještě vrátíme. Už dlouho plánujeme Istanbul, takže jeden u dalších cestopisu bude odsud ;-)