Sardinie 2014

31.8.

Tak je to tady, po roce, tehotenstvi a porodu zase vyrazime na cesty. Tentokrat to nebude Recko, ale poprve na celych 14 dni Italie, Sardinie. Beru tuto dovolenou i jako intenzivni rozmlouvaci kurz italstiny a planuju se vratit jako rodila mluvci. Jsem zvedava, co na tuto vetu reknu za 14 dni :-))

Po snidani a pulhodinovem skluzu jsme na ceste nalozeni jako spravni cesi. A to Vlasta chtel privezt cestou zpatky z Italie ratanova kresilka a stolek na nas budouoci novy balkon. Pry v aute v podstate nic nepovezeme :-)) V Chebu kupujeme rakouske dalnicni znamky, abychom posetrili eura a vyrazime.

Prsi. Prsi hodne. Dle radaru jedeme do nejhorsiho a radar nelhal. Prsi cele Nemecko, Rakousko v Italii prestane az po vyjezdu z Dolomit. V Rakousku dotankovavame palivo na nejlevnejsi benzince v celem Rakousku, kam jsme si malinko sjeli z dalnice. Pri vhozeni 40 eur do automatu se do nadrze veslo jen za 32€ a automat nevracel. Takze se nam sjezd za levnym palivem vskutku vyplatil.

V podstate cele Rakousko stojime v kolonach a ztracime skoro pet hodin casu. Je posledni den prazdnin a vsichni se asi vraci domu... Je to fakt sileny a Kacce dochazi trpelivost a me hracky, kterych uz je kolem me takova hromada, ze mi z nich kouka jen hlava. V Italii jsme se teprve rozjeli, ja si na benzince zobla tabulku mlecne mediciny s oriskama a bylo zas dobre :-) Italii projizdime predpisovym tempem a bavime se nad klikatosti a uzkosti jejich dalnic a nad oblibou italu predjizdet pred sjezdem a okamzite na to dupnout a odbocit.

Parkoviste pred pristavem Civitavecchia nakonec nenachazime a pro samou unavu po 17.hodinach jizdy ve dve rano prespavame na benzince, ja odpadam uz za jizdy (neridim), Kacka ma ale vyspano a chce si hrat. Vlasta ji bere do kocarku a ja upadam na 4 hodiny do komatu.

V pul sedmy rano vyrazime do pristavu, trajekt odjizdi v 9, nas cil je nebyt ve fronte aut mezi prvnimi, abychom pak dlouho necekali na vyjezd z trajektu na Sardinii. No tak prvni nejsme, jsme asi treti :-) nalodujeme se, zabirame gaucik v salonku a padame zase do komatu. Trajekt vyjel o pul hodiny pozdeji a ukrutne houpe. Nam to ani trosku nedela dobre, odplazime se na vzduch a tam vydejchavame, Kacka ale chrape jak zabita i pres neustaly rev talianu a hlaseni z amplionu hned nad kocarkem.

V Olbii vyjizdime celkem rychle z trajektu a do mesta Isola Rossa, kde mame apartman volime ne pobrezni, ale vnitrozemskou cestu. Pry je zajimavejsi. Hodne zajimave bylo na ni zejmena to, ze se cela (80km) skladala ze serpentyn a ja sedela vzadu, jelikoz Kacatku uz s nami dosla trpelivost a plakala a plakala, jako by ji nekdo rezal nohy i ruce. Navic jsem uz hodne dlouho nic nejedla, takze se mi rychle udelalo krapitek nevolno a predstava dalsich 50km byla fakt jedla.

Vskutku paradni seznameni se Sardinii.

V Imobilare la prima fasujeme klice od aptmanu a jsme spokojeni, je cisty, opravdu velky, dve loznice, kuchyn s jidelnou, velka terasa, pracka... Nakrmime znicene dite a zaciname sami sebe krmit alkoholem, ktery po te 17 +6 hodinove ceste opravdu potrebujeme.

2.9.

Pruzkum mestske plaze, z apt je to k mori opravdu kousicek, tech 200m, co uvadela Tereza bude realnych.

Kacka zase po dvou mesicich ochutnava more, vzdycky placne packou do vody a hned ji strci do pusy. Pak si cely den hraje na pisku a asi tak pet kilo ho sni (rano ho pak nemuzu dostat z pokadeneho zadku :-))

Zacinam opatrne mluvit, italove neumi anglicky, takze mi nic jineho nezbyva a to je super.

Vecer jdeme na pizzu con proscuito crudo(6,50€) a lasagne (7€) a je to mooc dobry. Je to z nejaky zdejsi pizza fast food na promenade, ale zrejme mezi mistnimi oblibeny, dostavame poradove cislo a mame se stavit za trictvrte hodiny. Kacenka usina v kocarku a my do pulnoci kecame nad vinem.

3.9.

Dnesni cil: Stintino a plaz La Pelosa. Mame to necelych 90km po pobrezni magistrale, je na co koukat, mijime Castelsardo, do ktereho se teprve chystame, Sassari a Porto Torres, opravdu velke, prumyslove mesto. Je tu vsude proti Recku krasne cisto, vidime kolem silnic lidi, jak sbiraji odpad... A vubec, jsou tu paradne vycviceni na jeho trideni. Kdyz jsme prijeli do aptmanu, dostali jsme skoleni, jak to tady chodi. Na balkone tri male popelnicky a na stole rozpis, co se ktery den vyvazi. Presne tu popelnici pak musite v predvecer odnest pred dvere. Takze treba v pondeli, stredu se vyvazi papir a organicky odpad, v utery sklo, atd. Takze mate doma pri vyhazovani porad nad cim premyslet :-) ale je to pecka, fakt klobouk dolu. Do Stintina prijizdime kolem poledne a vime, ze u Pelosy je problem s parkovanim, proto chceme zaparkovat hned, ale nez se rozhoupeme, uz stojime v kolone aut, ktera se snazi zaparkovat u plaze. Nejde to, vsechna mista jsou plna treba kilometr od plaze. Mista jsou placena 1,5€ na hodinu, kdyz nekdo prijede na cely den, rekneme na sedm hodin, to je nejakych 10€, no a tipuju, ze tam bylo takovych 1000 aut. Jako fakt. Hruza. Zaparkovali jsme na hulvata v krizovatce uuuplne nahore na kopci. Ty vyhledy teda staly za to! More, hrajici ve vsech odstinech azurove, nadhera, starobyla vez uprostred more, kam se da probrodit pres melcinu. Samotny vybezek Pelosy teda maso. V zivote jsem nebyla v Bibone, ale myslim, ze presne takhle to tam vypada. Pro same slunecniky nejde videt pisek, valna vetsina jsou italove, vzdyt Sadrinie, konkretne i Stintino, je vyhlasena dovolenkova destinace jak pro Icka, tak pro samotne sardy.

Rano vyspavame do krasnych osmi hodin, dnes je ctvrtek a podle Petry, podrztasky z cestovky Immobilare la prima se ma dnes konat trh hned naproti nasemu aptmanu. Zvedam roletu a... Nic nevidim. Nasnidame se a jdeme tedy koupit rybu do rybarny. Kilo prazmy vyjde na 13€, nadhera. Kupujeme takove dve pekne, vyjdou na 9€, pani nam je vyvrhne a ryby jsou pripravene na gril, ktery by nam dnes meli majitele zapujcit. Vracime se do aptmanu, kde odlozime ryby a nabereme propriety k vode a jdeme dnes objevit plaz Marineda, krerou jsme prejmenovali na marmeladu.. Od Terezy jsem dostala tip na paradni pobrezni prasnacku na behani cestou na tuto plaz, tak ji zitra rano zkusim. Po silnici se na ni jde pohodlne na kruhaci rovne do kopce a hned prvni zatacka doleva. Plaz je skvele dostupna pro kocarky, takze jedeme na vzdalenejsi cast, kde vegetime az do vecera. Ani tady nechybi mraky cernochu, nabizejicich vse od dek na plaz, micu, plavek, bryly, ale i naramky,repraky, kabelky a zimni bundy :-) Kacenka od jednoho hodneho inda dostava tenoucky naramek z nitek, ktery vsak za par dni rozcupuje. Vegetime, odpocivame, je to zuzo. Pres poledne se jako vzdy jdeme schovat do baru na kavicku a male obcerstveni.

V sedm vecer uz mame rozpaleny gril a vali se na nem dve prazmy, kterym jsme vlozili do briska rozmaryn, cmajznuty na sousedovic zahradce. Za nejakych 15-20min je hotovo a je to strasny zradlo, uz ted planujeme, kdy zase budeme grilovat a jak si na nas novy budouci balkon musime poridit gril na letni vecery.

Patek 5.9.

Rano jdu konecne behat, poprve od sobotniho zavodu. Musim si privstat, jinak je na me moc vedro. Dam si kolecko na plaz Marineda a po kozich stezkach si nabiham usmudlanych 6km, vedro uz je nechutne a ja lituju,ze jsem si na sebe nevzala plavky a nemohla tak zabehnout rovnou do more. V aptmanu uz na me ceka snidane, po ktere dnes vyrazime na plaz Lu Litaroni, asi 30km od Isola Rossy. Je nadherna, je na ni jen par lidi, jemny pisecek, more kristalove ciste, kulate balvany jako na Seychelach... V baru v piniovem haji jsou zavesene houpaci site, ktere vyuzivame pri sieste s kavickou. Pani za nami jeci, ze je tam nekde na zemi had, no jeste ze visime nad zemi. Od parkoviste se da paradne dojet na plaz po drevene lavce, takze pro kocarky rozhodne palec nahoru. Parkovne se (zatim) neplati, ale maji to tam uz tak pekne nalajnovane, jako by to meli v planu.

Vecer, kdyz po pul hodine drncani v pristavu konecne uspime dite, jdeme na pizzu do Lo Spinaker, kde na nas cisnice z jednoho metru z plnych plic zarve, ke kteremu stolu chceme jit a samozrejme Kacku vzbudi. Italove jsou neskutecne bezohledni. Vzdycky me na dovolenych srali svou hlucnosti, ale ted, kdyz mame mimco, ve me fakt vre krev. Jdou kolem kocarku se spicim ditetem nebo vidi, jak houpu a snazim se uspat a rvou v klidku do telefonu, na sebe na dece, proste porad.

Sobota 6.9.

La Lunedi

Rannich 6km behu, meloun k snidani a hura na plaz La Lunedi, nebo take La Junedi. Je vzdalena 10km smerem na Castelsardo, vlastne je jen za kopcem. Je straaasne dlouha, pry nejdelsi na severnim pobrezi. Je pekna, takova americka... Dlouhatanska promenada podel ni, par baru, pujcoven surfu a kajaku, no a hlavne opet placene parkovne, tentokrat prijatelnejsich 0,5€ za hodinu. V nejake budce u turistickeho infa kupujeme parking na sedm hodin (automaty tu nejsou) a dostavame tri stiraci tikety v hodnote dve, jedno a pul eura. Na kazdem si musime setrit, co je zrovna za rok,mesic a den a kolik je hodin a vsechny tri si vystavit za okno. Fakt jednoduchy a levny system, nechamepe. Jo a pozor, auta obchazi policistka a opravdu tikety kontroluje. Pri hledani mista slysime pokrik SPARTA! Aaa, cesi, videli nas spartansky dresik na aute :-) nejaci mladosi s madarskymi spztkami. Zanadavame si nad placenym parkovanim, poprejeme si fajn den a jdeme si po svych. More je tu krasne cistoucke, jen je pas mrtve travy, ale to je uplne v pohode, nevadi to ani mne, princezne :-) voda ma prijemnou teplotu a po prvnich metrech hloubky se zveda do melciny a da se dojit celkem daleko do more. Je to fajn. Jdu se placnout na deku a Vlasta s Kackou radi ve vode dobrych 20minut. Je to fakt kacena, miluje vodu a chechta se na cele kolo. Po obede mi usne u prsu a spi pres hodinu, to uz se dlouho nestalo. Dnes jsem si opet procvicila vety NEMLUVIM ITALSKY, ALE UCIM SE a MUZETE MI PROSIM TOTO OHRAT? :-) nevim nevim, jestli jeste stiham tu uroven rodileho mluvciho...

Cestou z plaze v Badesi v LD marketu delame vetsi nakup a negr tu opet na parkovisti prodava fusekle, stejne jako pred LD marketem v Porto Torres :-) kolik jich asi proda tady na Sardinii, kde je 30 stupnu jeste v zari...?

Vecer zase gril a kdyz Kacka usne, zajedeme si pro zmrzku do Crocodyla. Pravou italskou zmrzku si tu uzivame a kazdy den testujeme nove prichute.

Nedele 7.9.

Plaz Li Cossi

Tato plaz je asi 13km od Isola Rossa na Costa Paradiso. Costa paradiso je vyvonena, krasne nove vilky, vsechno mi tady pripada nove postavene, vsude kam zajedeme. Musim rict, ze proti Recku nebe a dudy. Dojizdime do jakehosi diving pristavu, odkud na Li Cossi vede nadherna cesticka ve skalach, ktere maji opravdu roztodivne tvary a oranzovou barvu. Cesta pesourem trva asi 10 minut a oteviraji se skvostne vyhledy na kristalove more, v kombinaci s temi skalami se nedivim, ze se tu tolik potapi. Samotna plaz je opravdu nadherna, mame radi tento typ plazi. Mala, piscity vstup a kolem skaly. Behem dne se ale dost brutalne preplni, nj, je nedele, jsou tu i pracujici italove. Je tu malinky bar, kde ale maji jen sendvice, a studeny kafe, protoze nemaji teplou vodu, nevede sem elektrina.

Vecer si davame nejake sardske ravioly a byly straaasne dobre a ja carbonary a byly straaasne hnusne. Na zaver pak coco a tiramisu zmrzlinu :-)

Pondeli 8.9.

Alghero

Jelikoz jediny den,ktery bude podle predpovedi zatazeny, je ten dnesni, naplanovali jsme vylet do Alghera.

Chteli jsme vyjet co nejdriv, ale nez se vyprdelime, je skoro deset. Nechavame si jeste od Petry z Imobilare poradit, kam v Algheru zajit a kde zaparkovat. Doporucila nam oblast pred Algherem, kde ma byt nejake udoli se spoustou Nuraghu. Mame to nejakych 90km a jsme tam za hodinku a pul. Tu oblast s Nuraghy jsme nenasli, jen nejake vykopavky, kde se stale jeste vykopava... Jedeme proto primo do centra Alghera a jedeme kolem fakt dlouhe plaze, podel ktere vede nadherna promenada a vypada to tu opravdu jako ve spanelske Calelle. Plaz je odpoledne neskutecne natriskana, plna slunecniku, no nic pro nas. Ani se nejdeme smocit. Parkujeme v neplacene zone, ale tak jako na hulvata (zase), no uvidime, jestli tu nekomu nebudeme vadit. Do uplneho stareho mesta dojdeme asi za pet minut, kde hned zaplouvame na zahradku na kavicku, protoze potrebujeme zjistit, jestli tu opravdu neni zadna keska, nebo jsme to jen spatne stahli. Svete div se, opravdu tu nic neni! Jdeme se tedy projit ulickami stareho mesta a jsou nadherne. Je tu plno kramku se suvenyry, kazdy druhy obchod je zmrzlinarna, a v kazde zmrzlinarne maji aspon 30 prichuti. Vsichni si davaji takovou podivne modrou s prichuti Myrto, no vypada hrozne, ale taky ji budeme muset zkusit. Vlasta si dava kavovou, ja Kinder Duplovou a mlaskame si. Kolem druhe na nas prichazi hlad, tak jdeme a hledame, kde se najime. Kdyz si konecne vybereme krasnou ristorante primo na opevneni nad morem, cisnik se omlouva, ze uz zaviraji. Sakra, siesta! Jdeme tedy do dalsi a zase zaviraji. V dalsi uz maji zavreno a pak obejdeme asi poseste cele mesto a vsude zavreno, i posledni obchudky se suvenyry uz relaxuji. Sakra. Jako bysme byli v Italii poprve, to same se nam stalo v Milane. V raji pizzy a presto chipate hlady :-) Nakonec snad jedna jedina otevrena restaurace a nastesti se strasne dobrou pizzou, pochutnali jsme si a Kacenka se skamaradila s okatou italskou holcickou. Pak uz jsou ctyri hodiny a my jdeme jeste Kacce nechat vyrobit naramek s jejim jmenem, ten co dostala od inda na plazi Marmelada uz rozcupovala.

Kolem pate odjizdime z Alghera a v pul sedme jsme doma. Zajdu se jeste svlazit na mestskou plaz a pak uz vejrame na mesic, ktery zitra bude v uplnku a ma byt bliz k zemi, bude to pecka, jestli nebudou mracky. Vecer jsem dvakrat porazena v kostkach a jednou v lodich a protoze jsem od Filipin zapomnela,jak se hrajou, zase se dost nasmejeme. (Co to tady hrajes, to nejsou osmismerky, vis to?)

Utery 9.9.

Rano po behu beru Kacku a jedeme koupit ryby na vecerni gril. Je to teda sranda s ni kamkoli jet, italove deti miluji a kdyz vidi prtavou blondynku s blankytne modryma kukadlama a nausnickama, neujdu snad pet metru abych nestavila, protoze se nad ni nekdo rozplyva, kleka si pred kocar a sisla na ni italsky zdrobnelinky. Che belissima piccolina, ciao, ciao, troppo belissima a dalsi petiminutovy prujem :-) Po vcerejsim vyletu dnes valecka na Marmelade. Dnes je tu proti minule hodne lidi a hodne malinkych deti. Opet je tu podivne blaznivy pan, ktery se muze z Kacky doslova zcvoknout, sleduje kazdy nas krok a hrozne se na Kacku chechta. Davame se s nim do reci, je z Milana a ja se trochu pokousim mluvit, ale je to tezke, naskakuje mi tam automaticky anglictina. Mimo jine se divi, ze uz ma Kacka nausnice, ze v Italii je takhle malym nedavaji, az kdyz jsou vetsi. Nnno, to nevidel, jak byla malinka, kdyz ji je nastrelovali.

Cestou z marmelady si jdu pro oriskovou zmrzlinu, pak meloun, pivo, ryba z grilu, chipsy, vino, no jsem asi fakt popelnice.

Mesic byl bohuzel v oparu, presto obrovsky a krasny..

Streda 10.9.

Rano se nase prtave slunicko probudilo asi v sest hodin a chtelo si hrat. Venku zatazeno a tmave mraky. Pak spadlo asi deset kapek... No dnes to nebude na plaz, ale na vylet. Kam ale jet? Na dnesni vecer jsme meli naplanovane Castelsardo, to ale neni na celodenni vylet... Nakonec jsme se rozhodli pro mestecko Tempio, ktere ma krasne stare centrum z kamennych domu a uzounke ulicky. Kousek pred Tempiem je oblast s paradnimi skalnimi utvary, tam jsme udelali par fotek a urvali kus korku jako suvenyr. Primo v Tempiu hned zaplouvam do panetterie a kupuji si vzorky sardskych sladkosti. No zadny zazrak, jako jo, snist se to da, ale ze bych se po tom umlatila, to ne. Projdeme centrum krizem krazem a pak jdeme skouknout nejaky jejich pramen, poslu konecne pohled domu a v marketu si koupime kus parmiggiana reggiana na doma.

Pak jedeme zpatky do aptmanu, kde Vlasta udela obed a my se zatim s Kackou zajdeme vykoupat do more, protoze se pocasi vybralo a je 33 stupnu a vzduch se ani nehne. Po pozdnim obede vyrazime smer Castelsardo. Par kilometru pred nim se musime vyfotit u skaly ve tvaru slona, ktera byla ve sve dobe pro obyvatele posvatna. Vtipne je, ze si k ni vlasta stoupne na foceni a pred nej se postavi ctyri cyklisti a chteji se taky fotit. Pani co je foti rika: co ten zlutej frajer, ten nam tu trochu zaclani... A vlasta: ten zlutej frajer je cech, rozumi vam :-) tak to hned zakecali a nabizeli spolecne foto. Jezdi tu velke skupiny cyklistu a valna vetsina jsou cesi nebo slovaci. Techhle jsme se tedy ptali, jak to maji, pry vyjeli z Olbie a kazdy den spi v jinem kempu, ze kterych jim karavan prevazi veci. Takze pecka, to by se mi taky libilo, jezdi si jen s plavkama a pitim. Chvili kecame a pak pokracujeme odlovit kesku k nuragu, ktery je pobliz. Je to jediny nurag, co jsme videli (krome toho vykopavkoveho u Alghera), a to jich tady je pry pres 7000. Hledam kesku, vsude ticho, jen najednou kolem projizdi po silnici v dali dalsi cyklisti a slysim cesky: to je ten nurag, neee? Fakt, co cyklista, to cech.

Pak uz to valime na Castelsardo, kde se chceme jeste vykoupat. Zdejsi plaz ale nejak mijime a dojizdime az do Lu Bagnu, kde je sice pisecek jemny jako ze Sahary, ale voda spinava jak v pristavu v Cebu na Filipinach :-( smocime se, ale ani do vody nebereme Kacku a jdeme rovnou pryc, zpatky do Castelsarda. Parkuje se tu dobre, blizko centra a zadarmo. To mi pripomina prodavace hodinek na plazi. Nabizi nam Breitlinghy za 75 eur a my mu rikame, ze mu dame deset eur a on se smeje a pta se, odkud jsme. Rikame, ze z cech a on, aaaa, ceki, satarmo, satarmo. To nas pobavil. Cesi jsou proste skudlove. No zpatky ke Castelsardu. Od auta nabirame smer nahoru na pevnost, je to teda peknej vyslap s kocarkem... Je asi sedm hodin, Vlasta chce nafotit zapad slunce, kdyz jsme zase po letech jednou na zapadnim pobrezi. Cestou me zacina bolet hlava, tak si dam zmrzku s prichuti Nutelly a hlava me prechazi. Zazrak, to musim praktikovat casteji.

Kdyz se vyskrabeme nahoru, tak se zamotame v malinkych ulickach, ze nez najdeme zapad, je po vsem :-) ulicky jsou ale opravdu nadherne, je to tu sice malinke, ale ma to neskutecne kouzlo. Jsou tu nejromantictejsi restaurace, kde mate v tech ulickach opravdu soukromi, v jedne je obsazen jediny stul dvema gayi, no nadhera. Uplne jim tu romantiku zavidim kdyz kolem nich kodrcam s kocarem. Nafotime co muzeme, zeshora je fakt fenomenalni vyhled, u jednoho zpiva chlapec s kytarou spanelske pisnicky a uplne se to sem hodi. Mestecko je krasne, fotogenicke, misty hodne moderni, hlavne to kulate namesti s futuristickymi lampami, vypada to jako fotbalovy stadion nebo pristavaci misto pro ufo. V chodnicich maji z dlazebnich kostek udelanou bilou vlnovku a v nich zabudovana fialova svetylka, vypada to dost neobvykle. A vubec, hodne si tu hraji se svetly. Je tu taky hodne obchudku se suvenyry, z cehoz jedem suverenne nejvetsi, co jsme kdy kde videli. Maji tu s napisem Sardinia snad uplne vsechno, pak spoustu veci z korku, ktery se tu ve velkem pestuje (udajne 80% evropskeho korku se vyvazi prave odsud) a taky tech cervenych koralu, co jich je tu vsude tolik a jsou neskutecne drahy. Jeden uplne osklivy nahrdelnik s oranzovymi koraly jak od vietnamcu stal 4650€!!! Nechapeme.

Delame pak jeste par fotek nasviceneho hradu a jedeme domu. Cestou se stavujeme v mestecku Trinita d'Agultu, ktere je hned nad Isola Rossou, protoze tu ma byt nejaka klobasova slavnost. Neco tu je, dva stanky a dlouhy stul plny lidi, zda se, ze je to jen pro domorodce a taky nechceme budit Kacatko, ktere uz spinka, prece jen uz je skoro devet hodin.

V noci nas budi silny vitr, na verande lomcuje se slunecnikem a protoze je obrovsky a chybi mu jedna upevnovaci cihla, mame oba stihu, ze spadne a to nam rovnou na auto a nemuzeme kvuli tomu spat. Kacka naopak spinka az do pul osmy a pak slysime, jak si ve vedlejsim pokoji v postylce povida s medvidkem.

Ctvrtek 11.9.

Venku jsou cerne mraky a hrozne fouka. Nez se nasnidame a vyprdelime, je uz jasno a mraky se drzi jen nad horama a to cely den. Jdeme jen na Marmeladu, chteli jsme na Lu Litaroni, ale na te foukalo i kdyz jinde nefoukalo, dnes by tam bylo peklo. I na Marmelade to stoji za prd, strasne fouka, more je rozbourene, plne morske travy a smrdi pukavcema. Takze jen relaxujeme, do vody nejdeme ani jednou, Kacatko si hraje svou hru na Umorduju mamu, tatu. Pak si v plazovem baru dame odpoledni kavicku a pozorujeme lidi jak bojuji se svymi slunecniky roztodivnych tvaru, vetrem obracene, ohnute, placate... Ten nas je teda drzak, cely den odolava a ja uvazuju nad tim, ze je to dobry motiv do Nezvratneho osudu... Holka lezi na plazi, fouka vitr, jeji slunecnik nahle odleti a spickou se zapichne do jine holky, lezici opodal. Rikam to nahlas a v tu chvili se vytrhne nas slunecnik a leti za nas, ja jen stihnu koukat, ze se zapichne presne mezi dvojici, lezici za nama!! Fuj. Uz radeji nebudu vymyslet scenare!

Vecer pred spanim se dlouze prohlizim v zrcadle. Poslednich par minut je mi 29. Za chvili uz to bude horsi. Po pulnoci mi vylezou vrasky, proridnou vlasy, topinku uz si nedam..

Patek 12.9.

Rano kontroluju zmeny oproti noci. Zda se, ze zatim nic. Dnes je mi tedy tricet. Naplanovany je vylet na Costa Smeraldu, primo do Porto Cerva, ktere je pristavistem nejluxusnejsich jachet svetovych prachacu, je tu misto na 700 jachet. Porto Cervo je od nas asi 90km, dve hodiny jizdy po pobrezni ceste pres Santa Teresa di Gallura. Za timto mestem zacinaji plaze s roztodivnymi nazvy, vypadaji nejak finsky. Asi sardstina. Kdyz vjizdime do mesta Arzachena, je nami prejmenovane na Astana a oblast na Kazachstan. Maji tu levne palivo za 1,57€, tady natankujeme v nedeli, az pojedeme domu. Do PC prijizdime asi v 11 a je horko. Auto nechavame na neplacenem parkovacim miste a jdeme do pristavu, kde nam hned spadne celist nad zaparkovanymi jachtami. Pred nimi jsou sklenene bunky a v kazde nejluxusnejsi obchody s hardama a hodinkama. U nich zaparkovane Maserati ruznych barev, Lamborhini, Bugatti Veyron... No pecka. Verejna toaleta vyvonena, cistoucka, ze bych do ni i zvracela :-)

Projdeme cely pristav kam az to jde, je tu yacht club se zazemim jako pro formule a na spouste jachet vlaje, ze jedou nejaky Rolex zavod. Dame si prekvapive levnou zmrzku primo v nejvetsim centru, za 3€ dve prichute a hledame nejakou plaz. Puvodni plan byl se tady nekde placnout na Costa Smeraldovou plaz, odpo se zvednout, projit PC a vecer jet domu. Tady ale asi zadna plaz neni, jedeme tedy autem ven z mesta smerem na Olbii a u prvni cedule spiaggia na ni odbocujeme. Parkujeme u nejakeho golfoveho klubu a vedle nas dve mlada icka s plazovymi proprietami. Jdeme tedy za nimi, jiste nas dovedou na plaz. Zalezli do nejakeho hotelu a tam se zmateni ptaji ochranky kudy na plaz. Ta jim ukazuje, ze musi zpatky a na druhou stranu..dobry no. Jdeme tedy a k mori opravdu dojdeme, ale je to hned vedle pristavu a neni tu zadna plaz, je to jako na nechranicich, breh a voda. Podel more vede cesticka, tak jdeme po ni a uz je fakt vedro. Jdeme dlouho a dlouho a spolehame na to, ze dojdeme na nejakou vymazlenou tajnou plaz s barem a zmrzkou. Prdlacky. Plaz sice vymazlena opravdu je, vypada jako Thajska, jen palmy chybi... Ale zadny bar! Je to soukroma plaz, lodka sem vozi hosty, ubytovane v hotelu, u ktereho parkujeme. Navic tu pekelne fouka, porad jen neco chytame a bicuje nas pisek. Po chvili tedy balime a jdeme nejakych 50 metru zpatky, kde jsme videli malinkou plaz v zavetri. A fakt, prestoze jsme jen za zatackou, vitr se tu ani nehne a more je klidne jak rybnik. Plazicka je uchvatna, tak pet metru dlouha a jen a jen nase. Relaxujeme, fotime, Kacka spinka... Na mori se v dali pohupuji jachty ruznych velikosti.. Je tu krasne. Kolem pate to balime a vydavame se pomalu na cestu zpatky, mame pred sebou dve hodiny jizdy.

V Isola Rossa jdeme na veceri do Krokodyla, sedame si ke stolu s cislem 30 a zlehka oslavujeme... Pizzu tu maji dobrou. Kacka se naucila vriskat, ale tak jako ze srandy, tak to tady v te restauraci nacvicuje, aby o nas vsichni vedeli.

Sobota 13.9.

Po dni s vyletem musi prijit den valecky, jedeme jeste jednou na Li Cossi. Prestoze pristup na ni je pro nas s trpaslikem a kocarkem na rameni trochu opruz, stoji nam za to. A kvuli tomu jsme taky koupili pred dovolenou super hyper ultra nejvic placatej a nejlehci sestikilovy kocarek Valco Snap. Plaz je natriskana, jak se na sobotu slusi a patri a my se zase nestacime divit, kam vsude se lidi jsou schopni na tech skalnich utvarech vyskrabat kvuli pekne fotce. Mam zavrate i za ne. Na plazi dost fouka, coz je na dece v tom vedru prijemne, ale kdyz se leze do a z vody, je kosa. Kacence to ale ani trosku nevadi a v deviti mesicich si pekne sedi na prdelce na brehu a se zajmem se rucickama bori do pisku a zira, kam ji zmizely nohy, kdyz je vlny podemelou a zahrabou. Vecer naposledy grilujeme ryby a jsou taaak dobre, ze uvazujeme, ze si je v chladicim boxu dovezeme cerstve domu :-) mno akorat ze budeme jeste poznavat Florencii, takze je po zameru. Zkousim taky Myrto zmrzku a teda nic moc...

Je to takovy nejaky mentolovy. Haslerkovy nebo co.

Nedele 14.9.

Dohodli jsme s majiteli aptmanu, ze ho nemusime uvolnovat do 10h rano, ale protoze po nas nikdo neprijede, tak muzeme zustat do vecera, kdy nam jede trajekt. Coz je super. Dnesek tedy stravime na mestske plazi, tak jako na rozloucenou. Do Isola Rossy prijely dva autobusy postarsich rekreantu z Cech a je to teda znat, cestinu slysime na kazdem kroku, jeste ze uz jedeme pryc :-)

Dnes uz je nejaka zima, je 14.zari a zase fouka a more je cerne od morske travy. Hnus. Kacenka si naposledy uziva pisecku a basti ho do zasoby.

Odpoledne po kavicce si jdeme hodit peniz do more, abychom se k nemu brzy vratili a jdeme dobalit. Kolem pate se vydavame do Olbie, jedeme pobrezni cestou, vnitrozemni klikatice uz nechceme videt. Shodujeme se na tom, ze autem uz to proste nikdy nebude ONO. Byli jsme zvykli si vzdy pujcit skutr a projet celou destinaci krizem krazem... Ten vitr ve vlasech, cerstvy vzduch, jizda jen tak v plavkach, zastavite kde chcete, zapatkujete kdekoli, prosmyknete se kolem kolony aut... Zdejsi krajina je pro skutr uzasna a vsechny ty zatacky by byly super. Ale jak rekl Vlasta... ,,Autem je to uplne jiny. Vsechny ty jejich uzky ulicky me akorat tak serou." :-) prestoze na skutru bysme byli nadseni a nevedeli, kam driv zajet.

Tankujeme plnou v Arzachene a v LD marketu nakupujeme darky, italske syry, pecorino, vina, testoviny,... Kdyz pak prijizdime do pristavu v Olbii, uz se auta naloduji, coz je super, nemusime cekat. Na zpatecni cestu mame kajutu, nocni trajekt jede o dost dele nez denni. Nasim zamerem je nalodit se, zapadnout do posteli a hned usnout, at se co nejdele vyspime a taky at uz jsme tuhy, kdyz se trajekt rozjede a zacne houpat. Mno v kajute jsme asi v 21h, vyjizdime v 22h. Kajuta je oproti nasemu ocekavani paradni, velka, pro 4 osoby a s koupelnou a toaletou. Lozni pradlo a rucniky tu jsou. Krmime sebe i prcka a zhasiname, Kacenka si ale zrovna hrozne chce hrat a hihna se. Vzdy kdyz uz ji nejak uklidnim a lezi, tak se spusti rozhlas nad nasimi hlavami a rikaji, ze je otevrena restaurace, co maji dobreho, pak ze se pomalu bude zavirat nakladovy prostor, to opakuji trikrat, pak ze prostor uz je zavreny, ze se tam nikdo nedostane, pak jeste jednou ze je otevrena restaurace... Kacka si pokazde sedne a udela ,,Heh", jako mamiii hrajem si daaaal. Vlasta uvazuje, ze reprak odpoji (vyrve), nastesti po vypluti prestali hlasit, resp. hlasili jen reproduktory na chodbach, ne v kajutach a my tak konecne mohli v klidu spat a spalo se nam kraaasne :-)

Pondeli 15.9.

Z trajektu vyjizdime zase mezi prvnimi a z pristavu Civitavecchia nabirame smer Florencie. Je neco po seste ranni, mame tam byt kolem poledne. Chvili trva, nez se napojime na dalnici, projizdime italskym venkovem... Je to krasne rano, slunicko je jeste nizko, krajina zalita mlhou a z ni tu a tam vykukuji ty pekne italske domky. Do Florencie prijizdime podle planu a snadno nachazime nase ubytko. Nechce se mi verit, ze budeme spat na takovem krasnem miste. Tedy jako neni to asi zadny zazrak, ale je to nadherny italsky domek v nadherne italske ulicce a ma to atmosferu a to se mi moc libi. Majitel neumi anglicky a na google translator nam napise, ze pokoj jeste neni volny, ale ze nam da klice a muzeme si na recepci nechat veci. Coz jsme vedeli, ze bude pokoj volny az ve dve. Dostaneme klice, mapu a instrukce, kde zaparkovat, je to kousicek od hotelu. Taky nam pan rika, kde je bus stop a jak daleko je to do centra. Rikal, ze 10minut, ze Florencie je male mesto. No super, to bude neco jako Pisa, tak to nemusime jezdit busem, projdeme se. Jdeme a brutalne nizko nad hlavami nam litaji pristavajici letadla.

Mno jdeme a jdeme a jdeme a jdeme pul hodiny a po kontrole nasi polohy na gps koukame, ze jsme jeste 6km od centra. Takze pan to myslel tak, ze je to 10min. busem. Bry no. Sedame si tedy na kavicku a odpocivame, pak kupujeme v trafice jizdenky a jedeme do centra. Je to fakt kus a s pidi Pisou se to rozhodne neda srovnavat, Florencie je velke mesto! Vystupujeme u hlavniho nadrazi a jsme v podstate primo v centru. Obchazime postupne vsechny pamatky, pokud cestou zakopneme o nejakou kesku, tak lovime... Je tu nadherne. Jsem uplne v transu, hrozne se mi tu libi. Ty stare ulicky, stare domy jsou vsude a cim dal hezci a hezci. Za kazdou zatackou delam tyyyyyjo, tyyyyjo, proste Alenka v Risi divu. Florencie me dostala dokonce vic nez Rim, a to jsem si myslela, ze vic nez Rim neni... Pri obede jsme zjistili, ze sedime u nejake centralni trznice, takze ji po pizze a spagetach jdeme prozkoumat. (Kacka tu poprve ochutnala pizzu. Dostala suchy okraj a byl na 5 minut klid :-) ) Trznice je obrovska krasna stara hala, ktera ma dve patra. Dole uplne nejbarevnejsi a nejnacancanejsi stanky plne susenych kyt, rajcat, bylinek, testovin, proste italskych dobrot. Evidentne trziste pro turisty, ale fakt zazitek. Druhe patro ovsem o dost zajimavejsi... Nahore bylo spousta restauraci, takovych bufiku, ale kazdy absolutne stylovy a cool. Taky tu je obrovska prosklena mistnost, kde je kucharska skola s mottem: You are what you eataly :-) koupili jsme pul kila susenych rajcat a jdeme ven, kde trh pokracuje kozenym zbozim vseho druhu a nadherne to tady tou kuzi voni. Je tu vsude ve meste prehrsel obchodu s kozenymi bundami, botami, kabelkami... Nj.italska kuze... Postupne obejdeme vsechny pamatky, dam si obr zmrzku za 5€, ktere jsem nasla na parkovisti na benzince pred Florenci a zacinaji nas bolet nohy. Kacenka je zlata, dlouho spala...

Sedame si na vecu na zahradku pizzerie, u ktere jeste musim dohledat, jak se jmenovala... Skvele tam varili a za paradni ceny. Dali jsme si posledni dve pizzy a karafu vina a sli se jeste jednou podivat, jak jsou pamatky nasvicene v noci. Najednou k nam pristoupili dva negri oveseni "znackovyma" kabelkama a strasne rychle za neustaleho ohlizeni se nam snazili nejakou prodat nejdriv za 60eur, pak za 15 :-) vtom se najednou rozebehli a zmizeli. Otocime se a tam dva policajti. V Italii je samozrejme nelegalni prodavani padelku, ba co cert nechtel, nelegalni je i jejich nakup. My nic kupovat nechteli, takze jsme byli v klidu a policajti si nas vubec nevsimali, nicmene to by nam jeste chybelo do nasi sbirky pruseru s italskou policii :-) (viz navsteva Vatikanu). No cestou na hlavni nadrazi na autobus jsme jeste o jedny negry zavadili a ja usoudila, ze vlastne nemam zadnou svetlou kabelku a jeden kousek jsem si odnesla. Ukecany ze 60 na 13€ :-)

Na hotel dorazime kolem pulnoci a krasne utahani usiname na posteli velke opravdu jako letiste.

Rano v osm balime, jdeme na kavu do Cafeterie, kde jsme byli vcera, v marketu vedle kupujeme nejake jidlo na cestu a vyrazime na cestu do Cech. Ted uz je ta dovolena opravdu za nami :-(